Mgr. Štěpánka Vurmová

Když jsem se jako vyučující českého jazyka v září dozvěděla, že s novým školním rokem bude do 2. A chodit Rebeca z Argentiny, zatrnulo ve mně – jsem generace ruštinářů, na střední škole jsem se mořila s němčinou a angličtina je pro mě jen o něco málo vzdálenější jazyk než eskymáčtina... S pomocí knih pro cizince a aplikace Konverzace jsem začala pro Rebecu vytvářet pracovní listy, aby něco málo z češtiny pochytila a alespoň některým výrazům rozuměla...


Jenže nejen pracovními listy je člověk živ – když už našinec pobývá v cizím prostředí, vedle slovní zásoby touží po poznání kultury země, jež se na přechodnou dobu stane jeho domovem. A tak slovo dalo slovo a já třídě nabídla, abychom pro Rebecu udělali jednu netradiční hodinu, která by spojila příjemné s užitečným – poslední říjnový den se tak stalo. Rebeca vyfasovala pracovní list na téma Some typical Czech dishes a na několika školních lavicích se namísto sešitů objevila skromná nabídka toho nejoblíbenějšího, čím se v českých luzích a hájích ládujeme ve velkém.


Že se takto pojatá hodina českého jazyka (pochopitelně zaměřená na rozšíření slovní zásoby argentinské spolužačky) setkala s nebývalým ohlasem, nemusím nějak zvlášť opisovat. Ostatně pořízený obrazový materiál hovoří za vše... A Rebeca? Ta statečně ochutnala od všeho a krásnou češtinou na konci hodiny poděkovala:)

pondělí, 11 červen 2018 07:57

IJK Orlík

Litvínov, 12. 4. 2018 – Čtvrteční dopoledne strávili žáci primy v prostorách Městské knihovny Litvínov, aby se pod vedením našeho absolventa, Mgr. Ondřeje Hogena, seznámili se základními čtenářskými strategiemi a pronikli do tajů vytváření referátu.

Na ukázkách z knihy Jiřího Holuba Kolik váží Matylda? si žáci mimo jiné vyzkoušeli, jak rozumí přečtenému textu, jak velkou fantazii mají, jak dovedou odhadovat vývoj příběhu a číst mezi řádky. Ondrovi se podařilo nenásilnou a zajímavou formou žákům ukázat, že čtenáře z nás schopnost přečíst text rozhodně nedělá.

Druhá část dopoledne byla věnována problematice výstavby referátu. I když téma referátu v osnovách pro šestou třídu není, rozhodně byl blok přínosem. Žáci si totiž vyzkoušeli vyhledávání informací nejen na internetu, ale také v odborných publikacích. Výsledky svého snažení přednesly jednotlivé skupiny ostatním, a na vlastní kůži si tak ověřily, že najít, zpracovat a „prodat“ získané informace, není zas tak jednoduché, jak si mnozí na začátku mysleli.

Čtyři hodiny v knihovně utekly jako voda a mně nezbývá než poděkovat Ondrovi za perfektní přípravu a většině žáků za snahu a ochotu spolupracovat.

Asi před deseti minutami odbila jedenáctá dopoledne. Sedím na židličce (podle její velikosti tipuji, že sem byla věnována u příležitosti rekonstrukce třídy pro nové prvňáčky) v jedné z chodeb Domu dětí a mládeže v Ústí nad Labem a čekám. Studuji obličeje ostatních přítomných. Při pohledu na některé paní učitelky začínám přemýšlet o svém dalším setrvání ve školství. Ani pozorování přítomných osmáků a deváťáků (nebo možná terciánů a kvartánů) mi náladu nezlepšuje – panebože, proč se tváří tak důležitě?! To jsou do té češtiny opravdu tak ponoření? Proč spolu nemluví a nesdělují si prvotní dojmy? Co třeba trochu úsměvu, vážení?! Nebo ten se do krajského kola nehodí? Barčo, tak už konečně vylez!

„Škoda benzinu, paní učitelko!“ pronese Bára, když ode dveří místnosti, v níž absolvovala slohovou práci i mluvnickou část, dojde až ke mně. „Jaké to bylo?“ nenapadne mě inteligentnější otázka. „No, já nevím. Snažila jsem se. Už víte, jaké téma bylo ve slohu? Noc na hradě! Tak jsem opět psala vypravování. Psala jsem o tom, jak...“

Když mi Bára vše převyprávěla a na terase DDM jsme v teple slunečních paprsků probraly to i ono, byli jsme všichni vyzváni, abychom se přesunuli do divadelního sálu, kde došlo k vyhlášení nejlepších řešitelů. Do ústředního kola postupují přímo první dva. Práce dalších tří jsou zaslány komisi ústředního kola, která „podle výsledků v krajském kole a dalších kritérií, bez ohledu na zastoupení krajů, vybere další postupující“ (konec citace z letáčku Informace o ústředním kole soutěže).

Sedly jsme si s Bárou úplně dozadu, abychom vše lépe viděly (nutno konstatovat, že polstrovaná modrá křesla byla příjemnou změnou oproti dřevěné židličce z chodby). Než jsme se stačily uvelebit, byli postupně vyzváni všichni přítomní soutěžící (19), aby si došli převzít účastnický list – docela hezky graficky vyvedenou památku na tento významný den jejich života. A pak už se začalo vyhlašovat pět nejlepších...

„Na třetím místě se umístila Barbora Kohoutová!“ zaznělo sálem. Na zlomek vteřiny jsme nechápaly ani jedna, ale Barča se okamžitě oklepala a s úsměvem si běžela pro diplom a knižní poukázky, zatímco já po odeznění šoku začala ronit slzy jak profesionální plačka (organizátoři pohřbů na míru nevědí, o co přicházejí)...

Baruško, ještě jednou velká gratulace a poděkování zároveň! Uvidíme, co na Váš (především slohový) výkon členové ústřední komise... Nepostoupit přímo do ústředního kola díky 0,1 bodu... Kdo jiný by si to zasloužil víc...?!

S úctou Štěpánka Vurmová

Zhruba dvakrát do roka si rodiče a žáci mohu přečíst krátkou zprávu o průběhu projektového dne na to či ono téma. Zprávy na nás denně útočí ze všech stran, takže člověk mnohdy ani nemá chuť číst další. Proto namísto nudného konstatování faktů předkládám přepis některých reakcí terciánů, přímých účastníků projektové dílny – myslím, že řeknou víc...

Projektový den se mi moc líbil, přiučila jsem se několik dalších slov, o kterých jsem doteď ani neslyšela. *** Ačkoliv jsme si mysleli, že se už žádná sprostá slova nenaučíme, byli jsme překvapeni, kolik jich ještě neznáme :) *** Projektový den mě velmi bavil. Obohatila jsem si slovní zásobu krásnými slovy a můžu se chlubit tím, že znám jejich původ. Vtipné ukázky byly také k nezaplacení. *** Nejzajímavější na celém dni bylo chození po škole a poslouchání studentů, jak se mezi sebou baví. *** Na projektovém dni bylo zajímavé poznání nových sprostých slov a také „sociální experiment“, kdy jsme na námi vybraných místech školy poslouchali rozhovory žáků a počítali, kolik sprostých slov za dobu rozhovoru řeknou. Pokud byste si chtěli prohlédnout výsledky našeho „experimentu“, jsou vyvěšeny na dveřích průchodu do učebny J2 v prvním patře. *** Zajímavá byla sprostá slova od sousedů-Slováků. Nejvíce mě pobavilo slovo „frantík“, které bych sprostým určitě nenazval. *** Projektový den mě pozitivně poznamenal. Moc jsem si den užil, protože byl takový volnější. *** Projektový den byl určitě zajímavý. Většinu slov si ani nepamatuji, protože jich bylo k*rva hodně.

  1. Všichni žáci mají stejnou startovací pozici.
  2. Obsah přijímacích zkoušek vychází z osnov pro ZŠ – není důvod k panice!
  3. A že jsi na některé typy úloh, popř. na některá témata, dosud nenarazil(a)? „Kdo se bojí, nesmí do lesa!“ – co Ti brání navštívit bezplatné přípravné kurzy, jež Tě na případné přijímací zkoušky (budou-li v režii školy) připraví?
  4. Učitelé na naší škole jsou lidé z masa a kostí – nekoušou, nesají krev, nemají v náplni práce likvidaci nebohých žáků☺ Jsou tu pro to, aby Ti pomohli rozvíjet Tvé schopnosti. Jsou Tu pro Tebe.
  5. Gymnázium Tě připraví na další studium na vysoké škole. Naši absolventi se často za svými učiteli vracejí. Někdy až na vysoké škole zjistí, že nároky na ně u nás kladené měly své opodstatnění – usnadnily jim adaptaci v nových podmínkách.
  6. Máš strach z množství učení a případných špatných známek? A co je důležitější? Známky, které ne vždy vypovídají o schopnostech a dovednostech, a proto jim ne každý přisuzuje důležitost, anebo dobrý pocit z toho, že si ve společnosti jiných nepřipadáš jako hlupák?
  7. Opravdu si myslíš, že všichni okolo jsou schopnější než Ty?!

 

Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit. (Dale Carnegie)

Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není. (Spencer Johnson)

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA

 
 

Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním.