Politické události konce 60. let
poznamenaly i dějiny gymnázia. Ze své funkce musel k velké škodě
odejít ředitel J. Kabátník. Nahradil ho bohužel ne zcela
kompetentní, ale politicky vyhovující L. Mattes. Ten zde působil
až do roku 1978. Vyučující však dokázali navzdory situaci udržet
dobré jméno gymnázia.
Stojaté vody normalizačních let vířila
pouze skutečnost, že děti často musely nést následky činů svých
rodičů. K dobovému folklóru neodmyslitelně patřilo, že o
předpokladech studentů studovat na vysoké škole rozhodovali kromě
profesorského sboru také funkcionáři OV KSČ. Po L. Mattesovi se v
roce 1978 stal ředitelem gymnázia PhDR. J. Svoboda, velmi
pracovitý a důsledný člověk. Působil zde do roku1982. Tehdy ho ve
funkci vystřídala E. Bydžovská.
V tomto období bylo vyučování
rozšířeno o odborné předměty, rekonstruovaná škola a kromě
tradičních vztahů se školami v SSSR se vyučující cizích jazyků,
jejichž výuka měla na gymnáziu již tradičně velmi dobrou úroveň,
snažili o navázání kontaktů se studenty z celé Evropy.
V roce 1984 došlo k velmi kuriózní návštěvě - 24 ředitelů a učitelů z japonských škol se v gymnáziu zastavilo na své cestě po Evropě a Spojených státech amerických.
Paní E. Bydžovská zastávala
svou funkci do konce školního roku 1989/90. 25. dubna 1990 se
totiž uskutečnil konkurz na místo ředitele gymnázia. Dosavadní
paní ředitelka se však nezúčastnila. Z tohoto konkurzu vzešel
vítězně pofesor školy L. Myšička. Poté, co se však rozhodl, že na
místo ředitele nenastoupí, zůstala otázka vedení školy na konci
školního roku 1989/90 otevřená.
Přípravy následujícího školního
roku a dočasného vedení gymnázia se obětavě ujala paní
profesorka
J. Šípková ve spolupráci s prof. J. Chotem.
Situace se definitivně vyřešila
14. listopadu 1990, protože tehdy proběhl konkurz na neobsazené
místo ředitele školy. Ze čtyř kandidátů byl komisí, sestávající ze
2 pedagogů školy, 1 studenta, 1 psychologa a 1 zástupce školského
úřadu, vybrán PaedDr. K. Zdražil. Své funkce se ujal 3. ledna
následujícího roku a působí v ní dodnes.
19. listopadu 1990 zemřel
dlouholetý profesor - legenda - gymnázia pan M. Dvořák.
Devadesátá
léta změnila mnohé. Přinesla svobodu i větší nároky na odpovědné
rozhodování každého z nás. Za pomoci zahraničních lektorů se
zintenzívnila výuka cizích jazyků, studenti i vyučující začali
vyjíždět do zahraničí, aby načerpali nový svěží vzduch a rozšířili
své poznání. Prostřednictvím Univerzity J. E. Purkyně se začala
vyvíjet spolupráce s universitou v Oslo, dále také spolupráce s
německou střední školou, gymnáziem v Olbernhau. V roce 1996 byla s
touto školou podepsána smlouva o vzájemné spolupráci a tandemovém
vyučování. Od školního roku 1992/93 přešla do gymnázia ze 3. ZŠ v
Litvínově první třída sedmiletého cyklu, a to tercie. 8. června
1993 se poprvé konaly přijímací zkoušky do primy. A tak se vedle
čtyřletého cyklu začalo opět, po dlouhé odmlcem, vyučování i ve
víceletém cyklu. Bylo to jistě náročné pro studenty i vyučující.
Dnes, kdy si všichni zvykli, to považujeme za samozřejmost.
Na konci školního roku 1995/96 se
započalo s rekonstrukcí krásné funkcionalistické budovy
gymnázia.
Po adaptaci podkroví zde vznikly jedinečné a zároveň velmi funkční
prostory pro
učebnu výpočetní techniky, výtvarný ateliér,
písárnu a novou knihovnu.
Na základě archivních záznamů a kroniky gymnázia sepsala Mgr. Iveta Macánová.
