neděle, 17 říjen 2021 19:16

H2 Challenge Hubálov za námi aneb seriál Hydrogen RC Challenge Cup zahájen

Napsal(a)
 
Z nedávných závodů jsme se ještě ani neoklepali a po necelých 14 dnech se auto s číslem 44 objevilo na další závodní dráze.

V pátek 15. října se HC Verva Racing Team 44 v obvyklém složení David Bílý, Daniel Janovský, Petr Jašontek a Florian Štembera vydal do Hubálova v okrese Mladá Boleslav. V tělocvičně tamního středního odborného učiliště se konal závod H2 Challenge. Tentokrát to ale nebyl závod ledajaký – jednalo se totiž o zahajovací díl šestidílného seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Myšlenka tohoto projektu vznikla v lednu 2020, ale dnes již profláklý a nudný a zároveň ale stále nebezpečný koronavirus udělal své. Nicméně po opakovaném odsouvání a následném rušení jednotlivých závodů nakonec přišel den D a celý seriál tak mohl konečně odstartovat.

Po příjezdu do Hubálova v podvečer o den dříve jsme se ubytovali, vybalili auto a jeho příslušenství a šli se seznámit s dráhou. Upřímně řečeno, zírali jsme. Stejně jako jindy jsme čekali okruh spíše rychlostního charakteru, ale jednalo se o dráhu plnou zatáček vyžadující dobře zvládnutou techniku jízdy. Biolog by asi poznamenal, že trať svým tvarem připomínala slepé střevo.Trénink samotný probíhal bez problémů. Ze začátku auto na novém obutí po koberci občas klouzalo, ale po lehkém ojetí svrchní vrstvy získaly pneumatiky správnou přilnavost a auto na trati sedělo docela dobře. Po kratší či delší době padly auto i dráha řidičům do ruky, takže ještě před půlnocí nic nebránilo trénink ukončit, auto pečlivě zkontrolovat, dobít baterie a jít spát, abychom byli aspoň trochu čerství na příští den. No, spát - u dráhy v tělocvičně jsme byli až do dvou hodin – ovšem nikoli kvůli soutěžnímu vozu, ale přípravám společného překvapení, které čekalo všechny před závodem. – o tom ale až později.

Cesta do Hubálova měla pro nás zvláštní nádech – seriál se stal skutečností a také přišel čas rozloučit se s podvozkem Tamiya TRF 416 WE, který nám před dvěma lety zapůjčil náš odborný poradce Honza Možný. Tenhle podvozek nás mnohému naučil a tvrdě vyškolil – nic neodpustil, ale dokázal se odměnit, když se mu dostávalo náležité péče. S „Tamkou“ je spojena spousta krásných i zábavných vzpomínek, ale také několik vítězství – nic ale netrvá věčně a asi bychom se už měli posunout o stupínek výš.

Druhý den ráno, v sobotu, se všechny zúčastněné týmy sešly v tělocvičně, usadily ve svých depech a začaly se připravovat na instalaci čipů časomíry a technickou přejímku. Až sem probíhalo všechno podle plánu, všichni byli v klidu. Jenomže najednou si naše zlatá „Tamka“ usmyslela, že když už se my sní a ona s námi máme rozloučit, tak ať to stojí za to.Do startu zbývalo 45 minut a z auta se začaly ozývat podivné zvuky. Po chvilce jsme přišli na jejich původce – malé ložisko, které je tak dobře schované, že k jeho kontrole nezbývá nic jiného než rozebrat celé auto. Přesně tohle se nám stalo v prosinci 2019 v Brně – jenže na konci tréninku a na opravu jsme měli celou noc. Tady, v Hubálově, jen 40 minut. S velkým vypětím sil, ale stihli jsme to - start jsme nepromeškali.

Aby toho nebylo málo, tak současně s opravou podvozku účinkovala část našeho týmu během předzávodního překvapení – ve světové premiéře jsme společně s týmem RC Racing Hubálov předváděli dva zbrusu nové reprezentační vozy, které se ve skutečnosti nikdy nesetkaly – ani nemohly.
RC Racing Hubálov, jmenovitě Jan Janíček, vyjel na dráhu s vozem Škoda 110 Super sport (typ 724). Poté se na trati objevil děsivě vypadající Ferat Vampire RSR, u jehož řízení stál David Bílý, a nakonec se obě auta setkala a projela se společně. Podrobnější informace o obou vozech a jejich představení přineseme v dalším článku.

Zpátky k závodům. Do seriálu se přihlásilo celkem 7 týmů – RC Racing Hubálov, Project Elements z Plzně, pražští Motol Speeders, E-Team z Kutné Hory, Hydro Car Brno, tým z mezibořské školy Educhem a my, HC Verva Racing Team 44. Tým z Meziboří ze závodu odstoupil, takže soutěžících bylo nakonec celkem jen šest – z toho pět našich pěkně tvrdých soupeřů.Přesně v 10:00 se ozval startovní klakson a všechny nás čekaly 4 hodiny tvrdého boje. Auto jezdilo docela dobře, což nás uklidnilo – ale ne na dlouho. Všimli jsme si, že naše jméno svítí na posledním místě. Aby ne – nefungovala časomíra. Takže depo.

Počet kol jiných týmů přibýval, počet našich kol stagnoval a celková ztráta se pomalu zvyšovala. Ztráta opravdu bolestná – nezpůsobil ji technický stav vozu, ale špatně zapojený čip časomíry. Za tuhle chybu jsme zaplatili nejen promarněným časem, ale také poměrně velkým počtem sice ujetých, ale nezapočítaných kol. Na druhou stranu: závod byl teprve na začátku, takže do jeho konce zbývalo času dost.

V první polovině se nic zas až tak zásadního nedělo, jen se občas změnilo pořadí umístění týmů v tabulce časomíry a i naše jméno se pomalu, ale jistě začalo odlepovat ode dna. Takže ideál. Ale ne na dlouho. Najednou se začal linout celou tělocvičnou zvláštní odér – asi jako když se pálí dlouho nošené neprané ponožky s příměsí strouhaných nehtů. Tipovali jsme, které auto hoří, odpověď jsme znali zanedlouho – naše. Něco podobného se stalo – na hubálovské dráze - před dvěma lety. Tehdy se jednalo o zkrat na silovém vedení, dva kontakty se dotkly karbonové vzpěry. Letos se rozhodl přestat fungovat a za kouřových efektů odejít do elektronického nebe kondenzátor připojený k regulátoru. Začoudil, rozšířil kolem sebe zápach a sám od kabelů odpadl. Stačilo ho jen z auta vyndat a pokračovat v jízdě - šlo to docela dobře i bez něj.

Onen kondenzátor nás pravděpodobně připravil o část energie - baterii jsme měnili dřív, než jsme čekali. Mezitím všichni nápadně zpomalili, po agresivním startu se začaly zásoby jejich energie krátit. My jsme také zvolnili, ale zároveň jsme věděli, že pokud se nepokazí něco jiného, závod dokončíme.
Pořadí v tabulce se začalo měnit docela dramaticky, naše jméno se vyhouplo na 3. a občas dokonce na 2. příčku. Závod se přehoupl do své druhé poloviny a nejen, že jsme získali na 2. příčce stabilnější pozici, ale začali jsme dohánět plzeňský tým Project Elements.

Největší nervy přinesla hodina poslední – dráha patřila především Plzeňanům, nám, ale o sobě dal docela hlasitě vědět brněnský tým Hydro Car – jeho jméno se usadilo pod námi. Vyloženě na paty nám Brňané nešlapali, ale pozor jsme si museli dávat i na ně.
Project Elements museli občas zajet do depa, jejich náskok se dramaticky snížil. Chvilku se zdálo, že je možná i předeženeme, ale když už to vypadalo, že skončili, jejich auto se objevilo na dráze a nakonec se jim podařilo projet cílovou páskou jako prvním - o pouhá 2 kola. Skončili jsme na druhém místě, což v závodu s tak silným soupeřem není vůbec špatný výsledek. Plzeňanům vítězství upřímně přejeme, zasloužili si ho, a budeme moc rádi, když se ostatním týmům příště zadaří lépe – zejména týmu RC Racing, našim hubálovským přátelům.
 
Po skončení závodu, ještě před slavnostním vyhlášením vítězů, představil Jan Janíček putovní pohár, který na dobu jednoho roku bude zapůjčen vítězi letošního ročníku celého seriálu. Následovalo oficiální vyhlášení výsledků a předání cen. Poté se všechny týmy jednotlivě i společně vyfotografovali s jejich soutěžními vozy a na snímcích nechyběly ani hubálovská Š 110 Super sport i náš Vampire RSR.

I když byl celý závod místy pěkně napínavý, měl krásnou a přátelskou atmosféru a celý probíhal v duchu fair play. Jsme moc rádi, že jednotlivé týmy se ukázaly na závodní dráze jako soupeři a jako kamarádi mimo ni – tak by to vlastně mělo být. I když notně unaveni, vrátili jsme se zpátky do Litvínova plni dojmů, a také s vědomím, na co si dát pozor – malá chyba nás připravila o prvenství.

V Hubálově se uzavřela jedna z našich týmových kapitol – „Tamka“ se s námi rozloučila opravdu grandiózně – ukázala, že přes všechny patálie nás nenechala ve štychu, a i když neoficiálně, tak závod vlastně vyhrála. Pro nás tedy určitě.Jezdit s takovým podvozkem byla pro nás velká čest a za to patří Honzovi Možnému, který nám ji nezištně zapůjčil, velký dík.

V žádném případě nesmíme zapomenout poděkovat týmu RC Racing Hubálov a jeho vedoucímu Jendovi Janíčkovi, na kterého padla veškerá váha organizace závodu a velká část příprav seriálu, což není žádná legrace.

Jednotlivých závodů, natož pak seriálu, bychom se nemohli zúčastnit bez našich příznivců, kterými jsou Konto našeho srdce, HC Verva Litvínov, firmy Inelsev a ACR Czech, Nadace Orlen Unipetrol a stomatolog z Plzeňska, který si přeje zůstat v utajení, a v neposlední řadě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka.

Za HC Verva Racing Team 44
Martin Laxa
 
Číst 282 krát Naposledy změněno pondělí, 18 říjen 2021 05:06

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA