úterý, 16 listopad 2021 22:39

Hydrogen Power Racing v Kutné Hoře Doporučený

Napsal(a)

fotogalerie zde

V pátek 12. listopadu se náš HC Verva Racing Team 44 vypravil do Kutné Hory, kde se konal závod Hydrogen Power Racing, 2. díl seriálu Hydrogen RC Challenge Cup.

Upřímně řečeno, tentokrát jsme do poslední chvíle netušili, jak to všechno vlastně dopadne, protože nastaly okolnosti, které s týmem přece jen trochu zamávaly - s jedním členem jsme se rozloučili, druhého skolily zdravotní neduhy.

Naše řady na poslední chvíli rozšířil Matěj Červenka – opět z kvinty - jenomže je to úplný nováček, který o problematice RC modelů (navíc s vodíkovým článkem) zatím nic neví. I přesto, jak se později ukázalo, nám byl hodně platný. Do Kutné Hory tedy odjeli 3 studenti, ale plnokrevnou závodní sestavu tvořili vlastně jen dva – David Bílý a Daniel Janovský.

Řekli jsme si, že nejdůležitější je udržet auto po celé 4 hodiny na dráze a závod nějak dokončit.  Na závody jezdíme vždycky s tím, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se – tentokrát jsme na slavný Coubertinův výrok mysleli dvojnásob.

Po příchodu do budovy školy s extrémně dlouhým názvem (i zkratek je víc než dost – SPŠ, VOŠ a JŠ) a přivítání organizátorem závodu Ing. Stanislavem Moravcem jsme okamžitě zamířili do tělocvičny a nejdříve si prohlédli dráhu. Byla o něco menší než v Hubálově a stejně jako tam se nejednalo ani tak o rychlostní, jako hlavně o technický okruh plný docela ostrých zatáček. Do zatáčky snad vedla i cílová rovina – spíš rovinka. Už samotný pohled na závodní dráhu jistoty našim klukům zrovna nepřidal.

Vybrali jsme si depo, které se nám nejvíce líbilo, začali vybalovat a připravovat auto na trénink. Po chvilce jsme na dráhu vyjeli. V Plzni náš závoďák občas projížděl zatáčky na třech kolech, ale zde, v Kutné Hoře, seděl na koberci jak přibitý – nedávné odladění přední nápravy se ukázalo jako vysoce účinné. Po tomto příjemném zjištění se nálada v týmu okamžitě zlepšila.

Trénink potvrdil dobré jízdní vlastnosti našeho auta a zároveň si David s Danem docela zvykli na dráhu. Věděli jsme, že pokud se druhý den nepokazí něco jiného, závod dokončíme. Po skončení tréninku jsme auto vyčistili, důkladně zkontrolovali a společně s Hubálovskými odjeli do domova mládeže, kde nás čekalo ošetření baterií a několikahodinový spánek.

Druhý den ráno, v sobotu, jsme se po snídani přesunuli opět na závodiště a začali se připravovat na závod. Původně byla v plánu předvádějící jízda Škody 110 Super Sport týmu RC Racing Hubálov a našeho Ferata Vampire RSR, ale ta byla z časových důvodů nakonec zrušena. I přesto obě auta nakonec stejně přišla ke slovu – ale o tom až později.

Po instalaci čipů časomíry – tentokrát jsme si dávali sakra pozor na správné zapojení – technické přejímce a kontrole předepsaných zdrojů energie proběhlo rozlosování umístění na startovním roštu. Náš tým získal číslo 1, což znamenalo start z první pozice.

Jak již bylo zmíněno, jednalo se o 2. díl šestidílného seriálu – i tak ale stojí za to připomenout zúčastněné týmy. Jsou jimi E-Team z Kutné Hory, Hydra Racing z Plzně (původně se jmenovali Project Elements), Hydro Car z Brna, Motol Speeders z Prahy, RC Racing Hubálov a my, HC Verva Racing Team 44.

V 9:30 se ozval startovní klakson a auta všech týmů vyrazila vpřed jako zběsilá. Jeli jsme zostra – z tréninku měli kluci dráhu docela dobře naježděnou, auto taky nejezdilo zrovna špatně. Počet kol se pozvolna zvyšoval stejně jako náš náskok před autem na druhém místě – náš název stále svítil na prvním řádku časomíry. Motol Speeders, velmi silný soupeř, se postupně propracovali na druhé místo, ale pořád je od nás dělilo asi 5 kol.

Údaje z telemetrie byly až překvapivě dobré – zjistili jsme, že jezdíme skoro pořád jenom na energii z vodíku, úbytek napětí baterie byl minimální. Mohli jsme si tedy dovolit nešetřit a jet skutečně na okolnostmi daných limitech, což Danovi i Davidovi neskutečně zvedlo náladu – na celé 4 hodiny byli jen dva a takovou podporu skutečně potřebovali.

Podvědomě jsme však tušili, že není možné, aby se jednalo o setrvalý stav. To se konec konců asi tak ve třetině závodu potvrdilo – auto se občas zastavilo, ale po několikerém zacloumání řízením se opět dalo do pohybu. Motolští byli většinou kus za námi, takže už se zdálo, že nás předjedou, ale nestihli to.

Jenomže o několik desítek minut později si auto začalo stavět hlavu na delší chvilky – zde už zacloumání řízením nepomáhalo, na řadu opět přišlo ono plzeňské proklepat, protřepat, nemíchat, a to už bylo časově náročnější. To nás shodilo na druhou příčku, Motol Speeders se ujali vedení a jejich náskok se velmi nenápadně, ale jistě zvyšoval.

Občas docházelo na dráze zhotovené pro nás z neobvyklého silného husího krku (vrapovaná plastová hadice) k úsměvným situacím. Jakékoli nevybrání zatáčky mělo dosti hlasitý zvukový doprovod vznikající při tření karoserie o mantinel. Při větším nárazu bytelná lepicí páska držící mantinely na koberci povolila, mantinel se uvolnil a dráha poněkud změnila tvůj tvar. Můžeme konstatovat, že chování dráhy při tolika nárazech velice silně připomínalo měňavku. Jindy se některé z aut – i to naše, samozřejmě – po nárazu do mantinelu přilepilo a jeho motorická síla jej nedokázala od lepicí pásky odtrhnout – proto nezbývalo nic jiného než auto k pobavení všech přihlížejících odlepit ručně.

Krátce po polovině závodu byla dráha v některých místech téměř nepoužitelná a vyžadovala opravu. To by nebylo možné za jízdy závodních aut v plné rychlosti, a tak řidiči dostali pokyn  ke zpomalení jízdy a následování hubálovské bílé Škody 110 Super sport v roli safety car. Pozorovat kolonu závodních aut s bílou krasavicí v čele byl neskutečný zážitek. Bohužel, Super sportu vysadil motor, ale oprava dráhy ještě neskončila. Roli safety car tedy převzal náš zlověstně vyhlížející Ferat a po dráze vedl kolonu několik dalších minut. Úžasná podívaná.

Závod se přehoupnul do poslední třetiny. Naše jméno svítilo na druhé příčce, Motol Speeders nám o několik kol stále unikali. Energie jsme měli stále dost, ale občas se naše auto přihlásilo o obvyklou netradiční opravu. Sotva jsme náskok Motoláků snížili, museli jsme opět protřepat a nemíchat.

Do konce závodu zbývalo 45 minut. Energie v baterii znatelně ubylo a tak jsme se rozhodli k její výměně a dále pokračovat už bez zapnutého vodíkového článku, ale kvůli celkové hmotnosti vozu stále s vloženým hydrostikem. Věděli jsme, že pokud naše auto zase nezačne jančit, závod nejen dojedeme, ale mohli bychom Motolské trochu prohnat. Jenže když se má něco pokazit, tak se to pokazí. Nová baterie měla trochu jiné kontakty než předchozí a kluci nemohli najít potřebné redukce, i když jsme je měli s sebou. Pod tlakem nervozity je zapomněli vybalit nebo je prostě neviděli – ne a ne je najít. Zachránil nás právě Ferat – je napájen z kabelu s potřebnými koncovkami a tak vše bylo zachráněno. Jenomže mezi tím nám Motoláci o několik kol unikli.

Na poslední část závodu se řízení ujal David Bílý, v depu zůstali Dan Janovský s Matějem Červenkou. Všichni jsme věděli, že jde do tuhého. Náš závoďák sledovali kluci z depa opravdu pečlivě, aby byli schopni kdykoli co nejrychleji zasáhnout. Do sledování se zabrali tak silně, až připomínali kočky sledující poletující mouchu.

Atmosféra zhoustla natolik, že by se dala krájet. Motolské jsme začali dohánět, počty ujetých kol obou týmů se vyrovnaly – nicméně stále jsme byli druzí. Nakonec se stalo neuvěřitelné – několik minut před koncem museli Motol Speeders do depa. I když tam strávili pouhých několik vteřin, poskytli nám malý, ale pro nás velmi cenný náskok. Začalo jít o všechno -  věděli jsme, že sebemenší chyba může vše pokazit. Auto se ještě jednou zastavilo, ale naštěstí se samo rozjelo. Za chvíli se ozval zvukový signál ohlašující konec závodu – zvítězili jsme. O dvě kola, ale zvítězili.

Napětí a nervozita byly vystřídány pocitem euforie. David s Danem podali neskutečný výkon – pouze ve dvou lidech dokázali závod nejen celý odjet, ale nakonec ho i vyhrát.

Nemůžeme zapomenout na našeho nováčka Matěje Červenku. I když se s námi vypravil do Kutné Hory v týmovém dresu, jel se spíše podívat, aby viděl, co takové závody vůbec obnášejí. Velmi rychle však pochopil, o co jde, a díky tomu poskytl v depu zbývajícím dvěma členům neocenitelnou pomoc.

Opět jsme zúročili rady, které nám před časem poskytl Honza Možný, náš odborný poradce. Za to patří Honzovi velké poděkování.

Takže všechno vlastně dopadlo skvěle, měli bychom slavit. Nicméně domů jsme se vrátili se smíšenými pocity. Během závodů jsme totiž v zápalu boje neúmyslně poškodili auto našeho spřáteleného týmu RC Racing Hubálov. Dosti vážné poškození si vynutilo dlouhý pobyt jejich auta v depu, což týmu znemožnilo umístit se na některé z horních příček tabulky. Tohle jsme opravdu nechtěli – jezdíme závodit, nikoli demolovat auta svých soupeřů, natož přátel. Navíc dobře víme, jaké to je mít auto v depu z viny někoho jiného. Uděláme všechno pro to, abychom byli příště opatrnější – snažíme se hrát fair play.

Závodů bychom se nemohli zúčastnit bez podpory našich příznivců, kterými jsou Konto našeho srdce, firmy Inelsev a ACR Czech, Nadace Orlen Unipetrol, stomatolog, který si přeje zůstat v anonymitě, a v neposlední řadě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka.

Za HC Verva Racing Team 44
Martin Laxa

fotogalerie zde

Číst 41 krát

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA

 
 

Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním.