středa, 06 červenec 2022 11:28

Hydrogen Trophy Litvínov od začátku do konce Doporučený

Napsal(a)
 
 
V sobotu 25. června 2022 se ve velké tělocvičně Základní školy a Mateřské školy Ruská 2059 v Litvínově uskutečnil závod Hydrogen Trophy. Závodní sestavu tvořili David Bílý, Daniel Janovský, Petr Jašontek a hostující Lenka Šustrová. Závod jsme vyhráli.

Právě takhle telegraficky by šel článek napsat – nicméně kdo nás zná, ví, že přinášíme informace v širším měřítku. A tentokrát ono měřítko není širší, ale rovnou pěkně široké.Na chvíli se musíme vrátit do roku 2019, kdy jsme díky projektu Horizon Grand Prix začali v národním a později i světovém finále téhle soutěže poznávat jednotlivé týmy a jejich vedoucí.Od nich jsme se dozvěděli, že se na některých školách v rámci dnů otevřených dveří konají přátelské závody vodíkových RC modelů a jsou otevřeny všem „vodíkovým autíčkářům“, kteří si chtějí zazávodit.

Neváhali jsme a přihlásili se na závod H2 Challenge v Hubálově. Tam jsme se dozvěděli o ISŠA Hydrogen Cup konaném v Brně a během něho jsme si řekli, proč něco takového nezorganizovat také u nás. Ani na chvilku jsme neváhali o reálnosti celé akce – byli jsme si naprosto jisti, že to nějak zvládneme. Při druhé návštěvě Brna, tentokrát už v roce 2020, vznikl nápad oslovit ještě další týmové kolegy a poté sestavit z jednotlivých závodů šestidílný seriál.

Naše nadšení pro celou věc neznalo mezí, ale pak jsme si uvědomili, že vlastně nevíme, kde celou akci uspořádat. Ubytování týmů žádný problém nepředstavuje – co tým, to učebna v budově naší školy, navíc na spaní na karimatkách, nafukovacích matracích a hlavně ve spacích pytlech jsou všichni zvyklí.

No jo – ale kde závodit? Tělocvična našeho gymnázia je pěkná, nicméně – při vší úctě – by se tahle prvorepubliková fyzkulturní síň měla nazývat spíš tělocvičničkou. Do ní se totiž vejde samotná dráha bez dalšího potřebného zázemí, nebo právě ono potřebné zázemí bez dráhy, nebo obojí, ale depa by svou velikostí připomínala nábytek z domečku pro panenku a na závodní dráhu by se vešla nanejvýš maličkatá autíčka na klíček. Takže zádrhel – a velký.

Naštěstí se žádná kaše nejí tak horká, jak se uvaří. Vzpomněli jsme si, že ZŠ v Ruské ulici má tělocvičnu docela prostornou. Obrátili jsme se na paní ředitelku Tomášovou s prosbou o pomoc. Paní ředitelka nás přijala s otevřenou náručí a když jsme jí vysvětlili, o co se jedná, bez váhání nám dala k uspořádání akce souhlas. Jenže zanedlouho přišel virus, s ním spojený lockdown a bylo po závodech – na dobu neurčitou.
Podzim roku 2021 byl příznivější – zúčastnili jsme se několika závodů a nic tedy nebránilo v započetí příprav litvínovské akce. Počátkem letošního roku jsme se opět obrátili na paní ředitelku Tomášovou ze ZŠ v Ruské ulici a ta nás, stejně jako o dva roky dříve, mile přijala a s akcí v budově školy souhlasila.

S definitivní platností jsme stanovili datum konání Hydrogen Trophy na 25. června 2022. I když do závodů zbývalo několik měsíců, začali jsme rámcově plánovat a řešit veškerou logistiku a doufali, že všechno, co jsme naplánovali, vyjde alespoň částečně podle našich představ.

Termín závodů se přiblížil, bylo třeba zajet do 150 km vzdáleného Hubálova v okrese Mladá Boleslav a od našich přátel, týmu RC Racing Hubálov, si půjčit časomíru a hlavně koberce nutné pro postavení dráhy. Odvoz si vzal na starost pan Jindřich Grohman z Lomu – člověk, který je schopen na dětském kočárku odvézt naráz celé Hradčany. Věděli jsme, že s ním ty přes 5 metrů dlouhé role do Litvínova dostaneme - dostali. 23. června v podvečer byly všechny koberce rozložené v tělocvičně.

V pátek 24. června hned ráno jsme šli rovnou, jak říkáme, do Ruské a začali pracovat na stavbě dráhy. Nejdříve jsme koberce zafixovali k podlaze, poté je vzájemně pospojovali a začali na ně upevňovat svodidla. I když šla práce docela pěkně od ruky, dráhu jsme dokončili až kolem půl třetí odpoledne. Mimochodem: nikdo z nás by neřekl, že na dráhu o celkové rozloze přibližně 14 x 9 metrů spotřebujeme přes 300 metrů lepicí pásky. A to nepočítáme ještě další desítky metrů nutné pro opravu dráhy během tréninku a závodu.

Před šestou hodinou večer začaly přijíždět k naší škole jednotlivé týmy. Ubytovaly se v několika učebnách a po večeři spojené s předzávodním brífinkem se všichni přesunuli na závodiště, kde byl na programu trénink a příprava aut na závod.
Trénink samotný probíhal vcelku bez problémů. Pravda – někteří si jej pletli s lehkou demoliční derby a svými auty občas pocuchali svodidla, ale co se týče nás, nic zvláštního se nedělo, což nás zarazilo. Moc jsme si přáli, aby tahle až podezřelá pohoda neznamenala klid před bouří. Jak se druhý den ukázalo, neznamenala.

Před jedenáctou hodinou večer trénink skončil a všechny týmy se přesunuly zpět do budovy našeho gymnázia. Kdo si myslí, že po příjezdu padli všichni do kanafasu, hluboce se mýlí. Jestli účastníci připravovali svá auta na závod, nevíme, ale jisté je, že hurónský smích a reprodukovaná hudba se ozývaly z učeben až do brzkého rána.

Druhý den ráno, v sobotu, přejeli všichni účastníci opět na závodiště ve škole v Ruské a ve svých depech se připravovali na technickou kontrolu zaměřenou především na množství elektrické energie uložené ve vodíku i v bateriích a ani tentokrát nechyběla zkouška brzdy – všechny závodní vozy prošly bez problémů.

Po technické kontrole bylo na programu slavnostní zahájení závodního dne. Slova se ujal Mgr. Jan Novák, ředitel naší školy, který nás poctil svou návštěvou. Všechny srdečně přivítal, popřál mnoho štěstí a od našeho týmu dostal drobný upomínkový předmět tematicky se vztahující k závodu.

Po přivítání měla začít předváděcí jízda hubálovské Škody 110 super sport a našeho Ferata Vampire RSR. I když všechno bylo náležitě připraveno a zkontrolováno, spojení notebooku a mixážního pultu si postavilo hlavu a dělalo všechno možné, jen nepřenášelo požadovanou hudbu. V tu chvíli jsme měli pocit asi stejný, jako když herci na jevišti vypadne text – rostla palma. A pěkně vysoko.

Naštěstí se po několika nekonečných minutách podařilo zvukové spojení obnovit a předváděcí jízda obou krasavců zhotovených technologií 3D tisku mohla začít.U návštěvníků se oba modely setkaly s docela velkým ohlasem – na dráze se totiž objevil pozoruhodný prototyp škodovky v obou verzích současně, což v reálu nikdy nebylo a nebude možné – vždycky existoval a existuje pouze jeden jediný vůz.

Předváděcí jízda skončila a pomalu nastal čas závodní vozy seřadit u brány časomíry. Startovalo se letmo, vozy byly seřazeny v pořadí, v jakém je týmy k bráně přinesly.Přesně v 9:30 vydal ředitel našeho gymnázia Mgr. Jan Novák pokyn k výjezdu auta safety car, kterým se stal náš Vampire RSR. Pohled na kolonu soutěžních vozů vedenou zlověstně vyhlížejícím protagonistou filmu Upír z Feratu byl úchvatný.

Po odjetí dvou kol odbočil Vampire směrem k depům a pan ředitel Novák ohlásil oficiální začátek startu – trať byla volná a všichni řidiči pěkně zostra zabrali za plynové páky na svých vysílačkách.

Od startu řídil David Bílý a stejně jako řidiči ostatních týmů jel docela vyrovnaně, naše jméno figurovalo na 3. řádku tabulky časomíry. Do přibližně jedné čtvrtiny závodu se zdálo, že tenhle stav zůstane setrvalý – nezůstal. Téměř u všech závodních speciálů se začaly objevovat nejrůznější potíže – uvolněné kabely, problémy s nápravami, vylomené kolo... zkrátka závady běžné, leč tentokrát poněkud časté.

V jednu chvíli to vypadalo, že se problémy nevyhnuly ani našemu vozu – po výměně hydrostiku (nádržky s vodíkem) a odjetí několika málo kol zamířil David znovu do depa, ale po chvilce bylo auto zpátky na trati. Tento nechtěný pit stop byl zapříčiněn hydrostikem po smrti, který se nějak vmísil do krabičky mezi bezchybné kusy. Od té doby už bylo všechno v pořádku.

Jediný závoďák, který se držel na trati, dá se říct, kontinuálně, byl náš. Jenže po necelých dvou hodinách od startu vrazilo naše auto do svodidel. Nic se naštěstí nestalo, vůz pokračoval v jízdě. O asi 10 minut později se tahle epizoda zopakovala. Nechápali jsme, co se děje, po nedávných zkušenostech v Plzni jsme měli ty nejčernější myšlenky.

Vše se vysvětlilo po více než polovině závodu, kdy si jízdní vysílačku převzal Daniel Janovský. David, jak nám sám řekl, při řízení zkrátka usnul. Aby ne – předešlá noc byla opravdu krátká a k tomu všemu David vstával o poznání dřív než ostatní – pomáhal s dovozem věcí na snídani. Mikrospánek se holt může dostavit nejen při řízení reálného auta, ale i RC modelu v měřítku 1:10 – zkrátka za každých okolností.

Petr Jašontek společně s hostující Lenkou Šustrovou tvořili stálou osádku depa, na řízení si tentokrát netroufali. Sledovali, je-li je vše, jak má být, a v případě potřeby měnili hydrostiky. Jednou se asi trochu zasnili – únava přece jen dolehla i na ně - a nevšimli si, že náš závoďák mají v depu. David několikrát jemně najel Lence do nohy (auto zůstalo celé), ta nasadila nový hydrostik a mohli jsme zpět na trať.

Energie jsme měli víc než dost a tak Dan Janovský nepolevoval, jezdil svižným konstantním tempem.V tabulce časomíry se naše jméno ustálilo na prvním řádku, jména ostatních různě poletovala nahoru i dolů. Náš náskok před druhým místem se začal dosti výrazně zvyšovat. Věděli jsme ale, že ho můžeme velice rychle ztratit – proto jsme jezdili sice svižně, ale opatrně.

Na přibližně poslední hodinu převzal řízení opět David Bílý a až do konce pokračoval vcelku vyrovnanou a přitom docela ostrou jízdou, nikdo jiný už náš náskok dohnat nemohl.

Přesně po 4 hodinách se ozval klakson oznamující konec závodu. Po chvilce vyhlásila jury oficiální výsledky, čímž stvrdila, že jsme opravdu vyhráli, a to na celé čáře. Měli jsme najeto o cca 100 kol víc než tým na 2. příčce - pokořili jsme devítistovkovou hranici.

Mrzelo nás, že Hubálovským se u nás v Litvínově dvakrát nevedlo - nejdříve se jim odporoučel kondenzátor, který dal o této skutečnosti vědět vydatným kouřovým a pachovým signálem, a o několik okamžiků později jim odešla řídicí jednotka vodíkového článku. Kam? Nikdo neví. Elektrická energie uložená jen v bateriích na celé 4 hodiny nedostačovala – skončili proto předčasně a umístili se na posledním šestém místě. Týmu RC Racing Hubálov přejeme, aby příští sezóna byla pro ně úspěšnější.

Závod pro nás skončil s pocitem obrovské úlevy a současně velké radosti. Tým podal výborný výkon, auto fungovalo skvěle a hlavně do cíle dojelo bez poškození. Euforie se dostavila až o několik minut později, když nám došlo, co vlastně máme za sebou.
Závodem Hydrogen Trophy totiž skončil první ročník šestidílného seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Vítězi je zapůjčen putovní pohár na dobu celé následující sezóny. Onen putovní pohár máme v rukou právě my.

Po slavnostním ceremoniálu, přesunu opět k nám na gymnázium a dobrém obědě jsme se rozloučili s většinou týmů a společně s Hubálovskými jsme se vrátili zpátky do budovy ZŠ v Ruské, abychom rozebrali dráhu a připravili koberce na odvoz.
Ty totiž oproti původnímu plánu odcestovaly do Hubálova ještě v sobotu večer, o což se ochotně postaral Ivan Schovanec, technický vedoucí týmu RC Racing Hubálov. Jestli Jindra Grohman, který koberce z Hubálova přivezl, dokáže odvést celé Hradčany na kočárku, tak Ivan tohle dokáže na střeše auta. No, detaily si raději necháme pro sebe.

V sobotu večer jsme byli všichni neskutečně unavení, ale šťastní – na naše poměry nevídanou akci jsme měli za sebou.Vedle vítězství, kterému předcházela spousta hodin trénování a práce na závodním voze, nás těší, že jsme zvládli zorganizovat akci pro nás nebývalého rozsahu pouze ve čtyřech – čtete správně – ve čtyřech lidech. K tomu všemu byl závod k vidění online, o což se společně postarali Dan Janovský a Petr Jašontek. Vedle závodění se ještě stihli starat o stream.

Do detailu jsme poznali, co organizace takové akce obnáší a o čem samotní účastníci – natož diváci – nemají nejmenší tušení. Přípravy si vyžádaly spoustu času, energie, zkrátka intenzivní nasazení – ale výsledek jistě stál za to a už jenom proto se do všeho vrhneme příští rok znovu. Budeme se snažit vylepšit vše, co se nám letos ne úplně povedlo.

Pro nás úspěšná sezóna 2021 / 2022 definitivně skončila. S velkou mírou pokory, úcty, respektu a odříkání jsme dokázali hodně. To ale neznamená, že můžeme polevit. Naopak – musíme zapracovat na věcech, o kterých víme, že je třeba je zlepšit. Dobře si uvědomujeme, že o všechno, čeho jsme dosáhli, můžeme velice rychle přijít, a to byla velká škoda.

Litvínovský závod Hydrogen Trophy se mohl uskutečnit především díky podpoře Nadace ORLEN Unipetrol, paní ředitelce Mgr. Pavle Tomášové, která nám naprosto nezištně poskytla tělocvičnu Základní školy a Mateřské školy v Ruské ulici a Mgr. Janu Novákovi, řediteli našeho gymnázia, který nám umožnil použít naši školu jako zázemí pro všechny zúčastněné týmy.Podpory všech výše uvedených si nesmírně vážíme, jsme za ni moc rádi – ze srdce děkujeme.

Nemůžeme vynechat Honzu Možného, našeho odborného poradce. Od samého začátku existence týmu nám dává cenné rady, bez kterých bychom se ne vždycky obešli. Díky, Honzo – i když oficiálně v týmu nefiguruješ, jsi náš.

Nezapomenutelnými se staly vynikající hovězí guláš a bramborový salát. Obojí mají na svědomí Lenka a Vladislav Nemešovi – občas (spíš často) by nás i s autíčkem nejraději zadupali pěkně hluboko do země, ale co by pro nás neudělali. Jsou zkrátka fajn a vědí, jak nám pomoci a ještě k tomu potěšit mlsné jazýčky.

Naše poděkování dále patří nadaci Konto našeho srdce, firmám Inelsev a ACR Czech, nejmenovanému stomatologovi z Plzeňska a také panu Jindřichu Grohmanovi – všichni uvedení významně podpořili náš tým, čehož si velice vážíme, a budeme vděčni, když nám alespoň někdo z uvedených projeví přízeň i v příští sezóně – moc bychom si to přáli.

Za HC Verva Racing Team 44
Číst 243 krát Naposledy změněno středa, 06 červenec 2022 11:40

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA