HC Verva Racing Team 44 informuje na svém facebookovém profilu o závodu, který se uskutečnil během jarních prázdnin.
Ve čtvrtek 2. února 2026 jsme se v našem obvyklém složení Adéla Hrbková, Adam Michálek, Ondřej Špičák, Tomáš Vlček a vedoucí Mgr. Martin Laxa vypravili do slovenských Košic. Na závod nazvaný Vodíkový pohár košického kraje nás pozvali Braňo Hlinka s Erikou Czingel ze společnosti H2GP Slovakia and Czech. I když během roku závodíme docela často, nechtěli jsme si tuhle příležitost nechat ujít, a proto jsme pozvání bez váhání přijali.
Závod se konal pod hlavičkou zmíněné společnosti, ale oproti jiným závodům, které H2GP Slovakia and Czech pořádá, soutěžily týmy všech kategorií současně. Za normálních okolností bychom závodili v energeticky docela vypjaté kategorii hybrid, ale protože náš současný palivový článek je silně opotřebovaný a výkon již dávno ztratil, vybrali jsme si – alespoň pro nás, co se energie v bateriích týče - přijatelnější kategorii modified.
Hostitelé připravili poměrně náročnou dráhu. I když byla určena pro celkem devatenáct aut, byla místy dost úzká. Získala tak vyloženě technický charakter, ale Adama, Ondru ani Tomáše zas až tak nezaskočila. Všichni tři si ji náležitě najezdili ještě při čtvrtečním tréninku a velmi dobře věděli, s čím mají při závodu počítat.
Závodní den začal v pátek hned ráno obvyklou technickou kontrolou, kterou prošlo naše auto bez problémů. Následovala ústní prezentace vozu. Stejně jako jindy se tohoto úkolu zhostili Adéla s Ondrou. Nejen, že dokázali říct všechno podstatné, ale během dvouminutového výstupu dokázali také jury několikrát rozesmát.
Krátce po desáté závod odstartoval, zahajoval Ondra. Věděli jsme, že palivový článek není v nejlepší kondici, a proto jel především úsporně bez ohledu na pořadí – chtěli jsme především úspěšně projet cílovou páskou. Několik minut po první výměně hydrostiku se energetická bilance pěkně zvrtla – zelené kontrolky uvnitř vozu zasly a místo nich se rozsvítila červená signalizující nízké napětí palivového článku. Mysleli jsme, že došel vodík – nedošel. Vložení nového hydrostiku nepomohlo, červená svítila jak lampion v průvodu oslavujícím VŘSR, zelená ani ťuk.
Problém jsme objevili docela rychle – byl jím zkrat na silových kabelech uvnitř palivového článku. Nejspíš se jejich izolace prořízla o jeho hliníkový obal nebo o jednu z elektrod. Stačilo odmontovat větráky, kabely provizorně odizolovat a byli jsme znovu ve hře.
Po přibližně hodině vystřídal Ondru Adam. Jako nejmladší člen týmu si vedl velice pěkně – nenechal se nikým vyprovokovat, držel si své tempo a jezdil přesně a úsporně. Navzdory naší energetické bídě jsme se drželi v první polovině tabulky, naše pořadí oscilovalo mezi osmým a desátým místem a energetická bilance začala být obstojná. Šlo nám hlavně o to, aby první (menší) baterie zůstala v závoďáku alespoň dvě hodiny. Nakonec vydržela mnohem déle – druhou jsme zakládali až téměř po třech hodinách.
Energie tedy bylo víc než dost a zjistili jsme, že bychom si mohli i zazávodit – náskok dvou týmů před námi nebyl zas až tak vysoký a při svižnější jízdě by šel dohnat. Adam, který poprvé v závodní kariéře řídil v kuse před dvě hodiny (!), si zrychlit netroufal. Bál se, aby se nevyboural a auto nepoškodil. Vystřídal ho proto Ondra, který se opřel do pedálů. Za chvilku jsme se vyhoupli z deváté na osmou pozici; netrvalo dlouho a naše jméno se usadilo na sedmém řádku tabulky časomíry. Ondra ještě chvilku jezdil svižně, a když získal dostatečný náskok, zvolnil a už jen udržoval tempo.
Tomáš se v tomto závodu k řízení nedostal, s Adélou zůstal v depu jako mechanik, který se nejlépe vyzná v elektrickém vedení. Tato taktika se vyplatila – byl to především on, kdo se popral s již zmíněným zkratem uvnitř palivového článku.
Po čtyřech hodinách se ozval desetivteřinový odpočet, závod skončil. Následná technická kontrola potvrdila, že jsme v absolutním pořadí dojeli sedmí a k našemu milému překvapení jsme v kategorii modified dojeli třetí a dostali se tak na stupně vítězů.
A nebylo to všechno. Při závěrečném ceremoniálu jsme se na stupně vítězů postavili ještě jednou – získali jsme druhé místo za prezentaci auta. Skutečnost nakonec vysoce předčila naše očekávání, s umístněním hned na dvou bednách jsme ani v nejmenším nepočítali.
Zároveň se ukázalo, že navzdory palivovému článku v agónii a díky řidičskému umění je náš závoďák schopný se na dráze udržet po celou dobu závodu. I tak ale musíme konstatovat, že má své za sebou a technicky je už docela zastaralý. Máme-li obstát, musíme chtě nechtě postavit závoďák nový.
Jsme rádi, že jsme našli odvahu a podnikli zatím nejdelší pozemní cestu v naší historii – Košice opravdu stály za to. Potěšilo nás, že Erika Czingel a Brano Hlinka ze společnosti H2GP Slovakia & Czech si vzpomněli na čtyřicet čtyřku – děkujeme za pozvání, celá akce byla moc fajn.
Náš soutěžní vůz by nepodával takové výkony nebýt Ing. Tomáše Baumruka ze Střední školy technické v Mostě), který pro něj vyrábí důležité součástky.
Jezdit závodit můžeme díky přízni Nadace ORLEN Unipetrol, firem SoftControl Service s.r.o., INELSEV sro a dvou nejmenovaných stomatologů a také díky firmě Autopujcit.eu, která nás oblékla do závodních trik. Neocenitelně nás podporuje naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov. Za projevenou přízeň všech uvedených jsme moc rádi a pro její zúročení uděláme vše, co budeme moct.