Ve dnech 28. a 29. června 2024 se ve Sportovní hale Střední technické školy v Mostě uskutečnil šestihodinový vytrvalostní závod Hydrogen Trophy, závěrečný díl již třetího ročníku seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Stejně jako v předchozích dvou letech jsme právě tenhle závod pořádali my, HC Verva Racing Team 44, jehož současnou sestavu tvoří Adéla Hrbková, Ondřej Špičák, Tomáš Vlček a vedoucí Mgr. Martin Laxa.
Mnozí z vás si možná říkají, proč se závod organizovaný litvínovským týmem z litvínovského gymnázia konal právě v Mostě. Vysvětlení je jednoduché: kvůli poměrně rozsáhlé rekonstrukci naplánované na příští školní rok se naše škola přestěhovala do náhradních prostor, její vlastní budova byla v době konání závodu zcela prázdná a nemohla by tak týmům poskytnout ani skromné, ale potřebné zázemí.
Proto už na začátku příprav, do kterých jsme se pustili během listopadu 2023, jsme se obrátili na čtenářům už jistě známého Ing. Tomáše Baumruka, našeho velkého příznivce, a ten s vedením mostecké SŠT (Sšt Most Velebudice) všechno dojednal, zbavil nás tak velké starosti a my jsme se mohli v klidu věnovat dalším organizačním záležitostem.
V pátek 28. června krátce po osmé hodině ráno jsme se sešli ve sportovní hale mostecké SŠT, kde jsme na ploše gigantických rozměrů začali fixovat koberce k podlaze a stavět dráhu. Ruku k dílu přiložily také Adéliny spolužačky Leontýna Kotmelová, Anna Johanová a Vendula Galliková a práce tak šla pěkně od ruky – ve dvě hodiny odpoledne bylo celé závodiště včetně rozestavěného nábytku připraveno do posledního detailu. Všechny tři dívky nám pomáhaly i následující den, kdy se od rána do pozdního odpoledne nezastavily - klobouk dolů. Čas, který zbýval do příjezdu týmů, jsme využili zejména k lehkému odpočinku, abychom zvládli i druhou, také poměrně náročnou část dne.
Všichni dorazili včas, a tak tradiční úvodní brífink mohl začít přesně v osm hodin večer. Po přivítání se účastníci kromě obvyklých informací dozvěděli také několik zajímavostí o hostitelské škole a Mostě samotném a na závěr si jednotlivé týmy vylosovaly svá depa.
Přibližně o půl hodiny později jury oficiálně otevřela dráhu, a kdo měl auto připravené, mohl začít trénovat. Během večera proběhla tradiční technická přejímka, kterou prošly všechny závodní vozy i zdroje energie bez výhrad, Bohuš Belák z týmu Kysuckí Strojníci připravil online stream a naše členka seniorka Lenka Šustrová zaujala místo na energetickém stanovišti.
Asi tak půl hodiny po půlnoci trénink skončil. Důkladně jsme zkontrolovali závoďák, provedli obvyklé servisní úkony a pak se – stejně jako ostatní - nasoukali do spacáků a snažili se co nejdříve usnout, abychom šestihodinovku bez problémů zvládli.
V sobotu 29. června krátce po půl deváté ráno zaujali všichni účastníci místa v depech. Zanedlouho začal předzávodní brífink, při kterém jury připomněla všechna důležitá pravidla a upozornila závodníky na technickou obtížnost dráhy. Následovala první technická kontrola závodního dne, všechna závodní auta včetně předepsaných zdrojů energie prošla bez problémů.
Během technické kontroly se na závodišti objevil Mgr. Jan Novák, ředitel našeho gymnázia, a náš velký příznivce Ing. Tomáš Baumruk. Pan ředitel popřál závodníkům mnoho štěstí a poté se společně s Ing. Baumrukem vydali za výkladu našeho vedoucího na podrobnou prohlídku závodiště včetně míst, která jsou během závodu týmovým vedoucím i návštěvníkům zcela zapovězena.
Několik minut před půl desátou závodiště ztichlo a za chvíli na dráhu postupně vyjela dvě auta v přesném měřítku 1:10 až na několik výjimek kompletně vytištěná na 3D tiskárnách. Prvním z nich byl poměrně málo známý prototyp Škody 110 Super sport a přihlížejícím ho představil Jan Janíček, vedoucí týmu RC RACING Hubálov. Za několik minut uvolnil Super sport dráhu našemu zlověstně vypadajícímu Vampire RSR, hlavnímu protagonistovi filmu Upír z Feratu. Tohoto upíra na čtyřech kolech znají seriáloví závodníci především jako auto safety car, které při řešení mimořádných událostí řídí náš vedoucí. Předváděcí jízda vyvolala docela velký ohlas – už jen proto, že všichni přítomní si mohli současně prohlédnout obě verze jediného prototypu, což by ve skutečnosti nebylo možné.
Několik minut před desátou vydala jury pokyn k přípravě na letmý start. Řidiči zaujali místo na jednom z ochozů (mohli si vybrat podle vlastního uvážení) a osádky dep začaly stavět auta na pozice odpovídající konečným výsledkům předchozího dílu seriálu. Původně jsme měli vyjíždět pátí, ale protože dva týmy porušily během tréninku pravidla, musely se jejich vozy zařadit až na konec a my jsme tak vyjížděli jako třetí.
Přesně v deset hodin se na pokyn Mgr. Jana Nováka na dráze objevil náš Ferat Vampire RSR. Soutěžní speciály za ním vytvořily kolonu a pod vedením krvežíznivého sporťáku vyjely na úvodní defilé. Po ujetí dvou kol zatroubil Ing. Baumruk na historickou trumpetku, Jenda Janíček spustil časomíru a šestihodinový závod tak skutečně začal.
Naše auto měl od začátku v rukou Ondra Špičák. I když mu, jak sám říkal, zezačátku dráha moc neseděla, jezdil přesně, docela opatrně, bez karambolů, svižně a k tomu všemu se mu dařilo držet druhé místo. Energie v baterii byl dostatek, palivový článek pracoval bez závad - nemuseli jsme si proto dělat žádné starosti.
Když skončila první třetina, vystřídal Ondru Tomáš Vlček. Počínal si stejně dobře jako Ondra, ale v o něco pomalejším tempu. Mezitím se Kysuckí Strojníci, naši přátelé ze Slovenska, vyškrábali do vedení a s nimi začali zrychlovat i pražští Motol Speeders, což zamíchalo z pořadím – propadli jsme se z druhé na třetí příčku.
Po asi třiceti minutách byl Tomáš docela unavený, a proto předal jízdní vysílačku zpět Ondrovi. Díky výborné energetické bilanci se Ondra snažil zrychlit, aby dohnal nebo alespoň snížil náskok Motolských, ale neúspěšně - zrychlovali totiž také a zároveň se do pedálů pěkně opřel náš spřátelený tým RC Racing Hubálov. Netrvalo dlouho a ještě před koncem druhé třetiny závodu se Hubálovským podařilo prodrat se na třetí místo a nás odsunout na místo čtvrté.
Závod dospěl do své poslední třetiny. Na téměř celou hodinu si vzal jízdní vysílačku Tomáš. I když byl v mnohem lepší kondici než při jeho předchozí jízdě, pořadí už stejně nezměnil – snažil se, aby naše jméno udržel alespoň na čtvrtém řádku tabulky časomíry, což se mu docela dařilo.
Na poslední část závodu se chopil řízení opět Ondra. Díky dostatku energie nemusel měnit styl jízdy a časy jednotlivých kol ukázaly, že držel tempo s týmy jedoucími před námi a jejich náskok se tak nezvyšoval.
Zdálo se, že stav pořadí je setrvalý – první Kysuckí Strojníci, druzí Motol Speeders, třetí RC RACING Hubálov a čtvrtí my. Necelé dvě minuty před koncem závodu se stalo něco, co nikdo z nás dosud nepochopil. Auto Strojníků se zastavilo a nejelo. Tým dělal, co mohl, ale závoďák se ne a ne hnout. Naštěstí si onen mezek se svítivou karoserií nechal po necelé minutě říct a vrátil se zpět na dráhu. Uprostřed šestihodinovky by taková časová ztráta pro Strojníky jistě nic neznamenala, ale v samotném závěru byla fatální – naše slovenské přátele připravila o vítězství. Takovou smůlu jsme jim ani nikomu jinému nepřáli - na druhou stranu, i takové hořké okamžiky k závodům patří.
Časomíra ukázala přesně šest hodin, což potvrdil i zvuk trumpetky. Závěrečná technická kontrola oficiálně potvrdila, že v závodu Hydrogen Trophy zvítězili pražští Motol Speeders, druhý dojel tým RC Racing Hubálov, třetí příčku obsadili Kysuckí Strojníci se stejným počtem kol jako Hubálovští, bramborová medaile připadla nám, páté místo vybojoval tým Hydra Racing Plzeň, šestý skončil tým ISŠA Brno Hydrocar, na sedmé příčce se umístil tým HydroPBIS z Prahy, osmé místo získal ORLEN Unipetrol Racing Team z Meziboří a na poslední příčce se umístil E-Team z Kutné Hory.
Závěrečné skóre třetí sezóny seriálu však vypadá úplně jinak. Absolutními vítězi, kterým byl na dobu jedné sezóny zapůjčen putovní pohár, se stali Kysuckí Strojníci. Stříbrní skončili Hubálovští, bronzovou medaili si odvezli Brněnští a my, čtyřicet čtyřka, jsme se stejně jako v závodu Hydrogen Trophy umístili čtvrtí. Páté místo získali Plzeňští, šesté místo Motolští, sedmou příčku si vyjezdil kutnohorský E-Team, osmou Mezibořští, deváté místo obsadili pražští HydroPBIS a tabulku uzavřeli pražští MM Riders, kteří se závodu v Mostě nezúčastnili.
V závodu i seriálové sezóně jsme tedy skončili čtvrtí, což se nám vztaženo k okolnostem nezdá nejhorší. Při některých závodech jsme se museli poprat s nejrůznějšími technickými potížemi, o kterých jsme dříve ani netušili, že mohou nastat. Důležité ale je, že jsme vždy a za každých okolností všechny závody dokončili, získali nové zkušenosti a to všechno se jistě počítá.
Seriál samotný přinesl mj. zbrusu novou verzi pravidel, která je výsledkem společné práce Jendy Janíčka, vedoucího Hubálovských, Honzy Možného, našeho odborného poradce, Jirky Kordaniče, bývalého člena čtyřicet čtyřky, a našeho vedoucího Martina Laxy. Pravidla včetně penalizací se mohou zdát někdy až moc přísná, ale kdo je dodržuje, nemá se čeho bát - v seriálu hrajeme fair play.
Vítězům závodu Hydrogen Trophy i celého seriálu upřímně gratulujeme a těm, kteří na stupně vítězů nedosáhli, přejeme, ať se jim v budoucnu daří lépe.
Závod Hydrogen Trophy by se nejspíš neuskutečnil nebýt Střední školy technické Most - její sportovní hala excelentně posloužila jako závodiště. Téhle nezištné podpory si neobyčejně vážíme.
V SŠT Most pracuje Ing. Tomáš Baumruk, který už více než rok pro nás zhotovuje důležité a hlavně nesehnatelné součástky a drží náš závoďák na docela dobré technické úrovni. Moc děkujeme.
Slova díků patří i zástupci ředitele naší školy Mgr. Vladimíru Srpovi a Ing. Stanislavu Moravcovi, vedoucímu kutnohorského E-Teamu. Oba pánové pořídili během závodu moc hezké fotografie.
V žádném případě nesmíme zapomenout na Bohuše Beláka z Kysuckých Strojníků. Odstreamoval skoro celý seriál a téměř na každém závodu natočil a později sestříhal moc pěkné video. Díky moc, Bohuši.
Naši činnost podporují Nadace ORLEN Unipetrol, dva stomatologové a další dva lidé, kteří si přejí zůstat v anonymitě, a v neposlední řadě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov. Veškeré pomoci a projevené přízně si nesmírně vážíme, jsme za ni moc rádi a budeme se snažit ji co nejvíce zúročit.