Ve středu 13. prosince se v odpoledních hodinách vybraní žáci, zapsaní do semináře speciální pedagogiky, vydali ke Krušnohorské poliklinice, jejíž součástí je i Domov pro seniory Naděje. Jak se dočtete na webových stránkách, klienty zařízení jsou senioři od 65 let věku, jejichž situace vyžaduje pomoc druhé osoby.
Studenti se zúčastnili tzv. aktivizace, která v případě seniorů znamená tvůrčí činnost, při níž samostatně nebo s přispěním druhých vytvářejí různé „produkty“. Přípravy na vánoční svátky vrcholí, a tak byla logickou volbou dekorativní vázička z plechovek.
Nechci laskavé čtenáře tohoto textu zdržovat detailním popisem průběhu společně strávených chvil – chci se podělit o pocit, který jsem v roli učitele už dlouho nezažila. Ačkoliv jsem se sama zapojila do „akce“, měla jsem dost času pozorovat ruch a šum kolem sebe. Při pohledu na žáky a jejich přístup k přítomným stařenkám a stařečkům (snad mi toto označení odpustí) mi doslova běhal mráz po zádech a do očí se mi tlačily slzy dojetí. Byla jsem na žáky našeho gymnázia hrdá. Tady nešlo o vědomosti, ale o neskutečně lidský přístup, který se nedá „nabiflovat“ jako chemické vzorečky. Připadala jsem si jako kvočna, která s pýchou sleduje svá kuřátka. Mrzela mě jen jedna věc – že nemohu roztáhnout svá křídla a všechny do jednoho obejmout, abych tak vyjádřila dík za zážitek, který přišel jako blesk z čistého nebe a o to víc zasáhl.
Souběžně s aktivizací se na litvínovském náměstí splnilo jedno velké přání i panu Zdeňkovi z Podkrušnohorské nemocnice, o níž již článek na našem webu vyšel. Pan Zdeněk si přál vidět vánoční strom, s invalidním vozíkem se ale sám na náměstí vypravit nemůže. A tady operativně „zasáhli“ Michal a Ondra ze 3. A – jedinou kaňkou na společné „procházce“ byl fakt, že strom jednoduše během dne nesvítí...
Dovolte mi, abych touto cestou za všechny zúčastněné i za ostatní žáky speciální pedagogiky popřála do nového roku všem klientům a zaměstnancům Naděje i Podkrušnohorské nemocnice vše nejlepší, hlavně pevné zdraví a osobní i pracovní pohodu. Už teď se těším na další setkání (nejen) před Velikonocemi!
S úctou
Š. Vurmová
