pondělí, 05 únor 2024 11:43

Sedlčanský pohár 26 . - 27. ledna 2024 Doporučený

Napsal(a)

V pátek 26. ledna se náš HC Verva Racing Team vypravil do Sedlčan na závod příhodně nazvaný Sedlčanský pohár, který zahájil druhou polovinu šestidílného seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Společně s vedoucím Mgr. Martinem Laxou cestovali Adéla Hrbková, Ondřej Špičák a Tomáš Vlček. Pavel Šváb musel bohužel zůstat doma a věnovat se likvidaci nějakého pouhým okem neviditelného neřáda, který ho schvátil dva dny před odjezdem.

Do Sedlčan přijeli také senioři týmu Lenka Šustrová a Otakar Klika – stejně jako o čtrnáct dnů dříve však nejeli závodit, ale pomáhat jury.

Od školy jsme odjížděli krátce po čtrnácté hodině. I když bývá v pátek odpoledne na silnicích docela rušno, cesta uběhla docela rychle, a tak několik minut před pátou odpoledne jsme zaparkovali v Sedlčanech v areálu tamního gymnázia.

Za několik okamžiků jsme vstoupili do tělocvičny, ve které Hubálovští právě začínali stavět dráhu s dlouhou cílovou rovinou, ale také s několika lehce záludnými technickými prvky. Když jsme si připravovaný okruh náležitě prohlédli, přesunuli jsme se k depu, vybalili a začali nabíjet tréninkovou baterii.

Asi tak o dvě a půl hodiny později bylo všechno připraveno a trénink mohl začít. I tentokrát jsme vyjeli na dráhu mezi prvními. Díky měkčím mechovým kolům seděl náš závoďák na koberci výborně, řídit ho byla radost.

Nejvíce trénoval Ondra Špičák. I přesto, že jezdil docela dobře, se občasným nárazům do svodidel nevyhnul – tohle prostě k tréninku i závodům patří. Když jsme však po večerní technické přejímce připravovali auto na závod, všimli jsme si při výměně ložisek dvou trhlin na zbrusu nové karbonové ose zadní nápravy. Nacházely na dvou kritických místech – jak jinak. Protože jsme nechtěli nic riskovat, lehce otrávení jsme do závoďáku namontovali osu zhotovenou z oceli a doufali, že nám tahle součástka dá už konečně pokoj.

Před ukončením tréninku jsme instalovali do auta čip časomíry, odzkoušeli jeho funkčnost a po půlnoci (spíš nad ránem) jsme se, kde se dalo, nasoukali do spacích pytlů a aspoň na chvíli se pokusili usnout, abychom před závodem i během něho jevili alespoň nějaké známky života.

V neděli po rozednění a vydatné snídani jsme se před půl devátou usadili v depu. Během následující hodiny se kromě povinné technické prohlídky a opětovného odzkoušení funkčnosti čipů časomíry nic dalšího nedělo, všichni měli ještě nějaký čas na poslední kontroly svých závoďáků.

Mezitím Ota Klika zaujal své místo u stanoviště se závodními zdroji energie a Lenka Šustrová se posadila za stříhací pult online streamu. Jak se za chvíli ukázalo, zbytečně. Večer a v noci fungovalo internetové připojení nutné pro stream bezvadně, ale ráno si postavilo hlavu a rozhodlo se, že bude přenášet všechno možné, jen stream za žádnou cenu ne. Ač neradi, museli jsme přímý přenos Sedlčanského poháru oželet, na jakékoli opravy už nezbýval čas.

Přesně v deset hodin přivítala všechny přítomné RNDr. Drahomíra Grinová, organizátorka závodu, a společně s ředitelem školy Mgr. Radomírem Peckou a starostou města Ing. Ivanem Janečkem popřála všem týmům mnoho štěstí a co nejlepší umístění.

Několik minut před půl jedenáctou vstoupil na dráhu Otakar Klika a na pokyn jury začal rovnat auta na startovním roštu v pořadí odpovídajícím umístění v předchozím závodu, který se o dva týdny dříve konal v Brně. Na nás proto připadla pátá pozice.

Přesně v půl jedenácté, po desetivteřinovém odpočtu, zatroubil sedlčanský starosta na historickou hasičskou trumpetku a auta vyrazila vpřed. Za nás zahajovala závod Adéla Hrbková. V jejích rukou připomínal závoďák rozzuřeného býka řítícího se proti rudě zbarvenému šátku. Po pěti minutách drsné jízdy a několika nárazech do svodidel se levé kolo zvláštně propadlo dovnitř karoserie a auto se stalo téměř nepojízdným. Aby ne, levý svislý čep přední nápravy byl ohnutý, zastávka v depu a výměna tohoto dílu byly nevyhnutelné. Naše do té doby slušné pořadí se v tu ráno změnilo, propadli jsme se na poslední příčku.

Po pit stopu (jak se zastávce v depu říká) převzal řízení Ondra Špičák. Nato, že závodil teprve podruhé, počínal si docela dobře. Během jeho jízdy odlétlo levé zadní kolo, ale s tím jsme si naštěstí poradili velmi rychle – stačilo pořádně dotáhnout šroub držící unašeč na ose a do konce závodu zůstaly všechny díly zadní nápravy na svých místech. Naše jméno tou dobou figurovalo na šestém nebo sedmém řádku časomíry.

Hodinu a šestnáct minut po startu se stalo něco velmi málo pravděpodobného, tudíž nečekaného. Hlavu si postavil počítač časomíry, který ztuhl. Ať kdokoli dělal, co chtěl, přinutit tohoto tvrdohlavce k práci se nepodařilo. Jediným možným řešením proto bylo vyhlášení červené vlajky a zastavení závodu do doby, než bude provoz časomíry obnoven. Jury zaznamenala dosavadní výsledky, aby s nimi mohla po skončení závodu pracovat.

Ondra Špičák, který odjezdil přibližně hodinu a dvacet minut, předal jízdní vysílačku do rukou Tomáše Vlčka. Nedá se říct, že Tomáš jezdil špatně, ale nárazy do svodidel s následným pit stopem se nevyhnuly ani jemu – na scénu se dostalo prasklé pravé rameno přední nápravy. Tahle oprava bůhvíjak zdlouhavá nebyla, ale o čas nás stejně okradla.

Následující půlhodinu, ve které zároveň uběhla první polovina závodu, řídil opět Ondra. Během jeho jízdy se nic zvláštního nepřihodilo, ale protože začínal být unavený, vystřídala ho Adéla. Její přibližně čtyřicetiminutová místy až moc temperamentní jízda s občasnými nárazy nebo přeskoky svodidel si vybrala svou daň v podobě téměř sešrotované levé strany přední nápravy.

Čas ubíhal, auto stále v depu. Konec závodu se blížil, časomíra ukázala zbývající minutu. V té chvíli se naše auto objevilo opět na dráze a Ondra Špičák s ním velmi opatrně projel pomyslnou cílovou páskou. Nakonec jsme - přes veškerou smůlu – dojeli šestí, což se definitivně potvrdilo při pozávodní technické kontrole a závěrečném ceremoniálu.

Trofej za první místo si domů odvezli Kysuckí Strojníci, naši slovenští přátelé. Když se tenhle tým na závodišti objeví, šanci porazit ho má jen málokdo. Zkrátka kdo umí, umí, a my jim přejeme, aby se jim takhle dařilo, jak nejdéle to půjde.

Heroický výkon podali naši kamarádi, tým RC RACING Hubálov. V jedné chvíli to s nimi vypadalo hodně špatně – při nehodě jim prasklo šasí držící celé auto pohromadě. Naštěstí měli s sebou tenhle díl náhradní, a protože ho v souladu s pravidly seriálu mohli vyměnit, nevypadli ze hry a závod úspěšně dokončili. Obsadili druhou příčku a my můžeme jen hluboce smeknout.

Závod v Sedlčanech nám dal co proto - dráha neodpouštěla vůbec nic a jasně se ukázalo, že nevyspalí řidiči dělají zbytečné chyby. Nám nezbývá nic jiného než tenhle nedostatek napravit.

Závodu Sedlčanský pohár jsme se mohli zúčastnit díky podpoře Nadace ORLEN Unipetrol, firmy INELSEV sro, dvou nejmenovaných stomatologů a ještě dalších dvou lidí, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Přízně si vážíme a budeme se snažit ji příště zúročit.

Poděkování patří Ing. Tomáši Baumrukovi ze Střední technické školy Most – vylepšené životně důležité díly našeho závoďáku obstály na výbornou.

Velká slova díků patří naší škole, kterou je Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov, za podporu – bez ní bychom mohli pracovat a závodit jen těžko.

Číst 226 krát

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA