úterý, 23 duben 2024 09:34

Pilsen Hydrogen Cup 12. - 13. dubna 2024 Doporučený

Napsal(a)

V pátek 12. dubna 2024 odjel náš HC Verva Racing Team 44 ve složení Adéla Hrbková, Ondřej Špičák a Tomáš Vlček do Plzně na závod Pilsen Hydrogen Cup, pátý díl seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Společně s námi i tentokrát cestovali Lenka Šustrová a Otakar Klika, oba už jen jako asistenti jury, jen Ota občas dohlédl na naše depo.

Od školy jsme odjížděli za pěkného počasí před třetí hodinou odpoledne. Cesta sice nebyla zrovna rychlá, ale naštěstí se jelo plynule, a tak jsme přibližně po dvou hodinách zaparkovali v Plzni na Slovanech před technologickým parkem TechTower.

Když jsme vystoupili z auta, zamířili jsme rovnou do multifunkčního sálu, kde už na všechny čekala dráha připravená hostitelským týmem Hydra Racing Plzeň, která – stejně jako v předchozích letech – měla vyloženě technický charakter a ani letos nechyběla dřevěná svodidla neodpouštějící žádné chyby.

Pozdravili jsme se s ostatními účastníky závodu, vybalili všechno potřebné a po nabití baterie začali Ondra s Tomášem trénovat. Nejdříve jezdili velmi opatrně, ale když zjistili, že závoďák osazený měkčími mechovými koly vykazuje dobré jízdní vlastnosti, zrychlili. Za chvilku se však ukázalo, že trochu předčasně – po nepřesném průjezdu zatáčky se náš soutěžní speciál doslova zasekl v jednom spojů oněch dřevěných svodidel. Zásek se naštěstí obešel bez následků, a tak kluci mohli trénovat dál.

Současně s tréninkem proběhly brífink, technická kontrola, zkouška čipů časomíry a týmy si vylosovaly svá umístění v depech, pořadí na startovním roštu a také místa na tribuně řidičů.

Asi tak čtvrt hodiny po půlnoci jsme odnesli auto do depa, důkladně ho zkontrolovali a provedli potřebné servisní úkony. Několik minut před druhou hodinou jsme se zavrtali do spacáků, abychom byli během závodu v přijatelné kondici.

Samotný závodní den, sobota 13. dubna, začal ráno několik minut před devátou hodinou. Týmy se usadily ve svých depech a po krátkém brífinku byly všechny závoďáky podrobeny obligátní technické kontrole a zkoušce čipů časomíry. Krátce před desátou hodinou vydala jury pokyn k seřazení aut na startovním roštu v pořadí, které zástupci týmů vylosovali v předvečer závodu – připadla nám druhá pozice.

Najednou celé závodiště ztichlo, všichni netrpělivě očekávali desetivteřinový odpočet. Přesně v deset hodin se ozval známý zvuk historické hasičské trumpetky, auta poněkud opatrněji než obvykle vyrazila vpřed a závod tak odstartoval.

Za nás zahajoval Ondra Špičák. Docela dobře se mu dařilo držet druhou pozici. Po chvilce se před nás prodrali Kysuckí Strojníci a naše pořadí se v tabulce posunulo o řádek níž. Nakonec, ani třetí místo není nejhorší – Ondra ho dokázal udržet celou první čtvrtinu závodu.

Po první hodině vzal jízdní vysílačku do rukou Tomáš, jezdil stejně dobře jako Ondra. Jenomže když se má něco pokazit, tak se to pokazí, a to samozřejmě v té nejnevhodnější chvíli. Napětí baterie klesalo na náš vkus až příliš rychle i přesto, že vodíku v hydrosticích (zásobnících) jsme měli přehršle. Příčina byla jasná - téměř nefunkční palivový článek, jehož kontrolky krásně modře svítily a jehož větráky ševelily jak jarní vánek, dodával o téměř devadesát procent méně energie, než bylo třeba – zkrátka řečeno, nedodával vlastně vůbec nic.

Je-li všechno v pořádku, měníme první baterii, která má menší kapacitu než druhá, až během druhé poloviny závodu. Teď ale musela z auta ven už po devadesáti minutách, po době žalostně krátké.

Nezbylo nic jiného než s onou druhou baterií vydržet na dráze dvě a půl hodiny. Jízda s půlkilogramem balastu představovaného mrtvým vodíkovým systémem může mnohým připadat jako naprostá utopie, ale jinou možnost jsme neměli. Konečně: když jsme zvládli bez vodíku dojet do cíle v prosinci 2023 v ázerbajdžánském Baku, tak proč se o něco podobného nepokusit u nás v Plzni.

I přes zpomalení jezdil Tomáš i nadále plynule a velmi úsporně. Když v polovině závodu předal vysílačku Ondrovi, svítilo naše jméno na 5. řádku tabulky časomíry. Umístění je věc jedna, ale energie zbývající do konce závodu věc druhá - další lehké zpomalení bylo nevyhnutelné.

V druhé polovině závodu se řízení chopil opět Ondra. Styl jeho jízdy popisovati netřeba – jezdil nejúsporněji, jak jen uměl. V celkovém pořadí jsme se stále drželi na pátém místě.

Dobře jsme si ale uvědomovali, že kvůli pomalé jízdě se náš závoďák může stát pro ostatní vozy nemající žádné potíže překážkou. Nejdříve jsme vyzkoušeli držet se u svodidel a uhýbat, jak jen to bylo možné, ale zjistili jsme, že naše počínání je kontraproduktivní – na úzké dráze se zrádnými svodidly docházelo právě kvůli nám k docela častým srážkám.

Proto nás jury vyzvala k dodržování téměř ideální stopy a upozornila řidiče ostatních týmů na náš pomalu jedoucí vůz, který nebude nikoho ohrožovat a který se dá lehce předjet. Nejšťastnější řešení to nebylo, ale oproti předchozímu způsobu alespoň pomohlo podstatně snížit počet karambolů. Po chvilce si všichni na překážku tvořenou našim z pohledu ostatních ploužícím se autem zvykli a nadále jezdili podle svých možností a schopností.

Na poslední hodinu vzal vysílačku do rukou Tomáš, který v úsporné jízdě pokračoval. Nicméně ať se snažil, jak chtěl, napětí baterie začalo povážlivě klesat a hrozilo, že bychom nemuseli projet cílovou páskou.

Proto jsme se po kratším usilovném přemýšlení rozhodli – několik minut před koncem – pro pit stop, abychom kompletně nespotřebovali to málo energie, které nám ještě zbývalo, a to i za cenu ztráty aktuálního pořadí.

Když časomíra ukázala, že z času závodu zbývají už jenom dvě minuty, vyjeli jsme znovu na dráhu. Všichni jsme byli napjatí jak struny – připadalo nám, že cíl je v nedohlednu.

Přesně ve dvě hodiny odpoledne se ozval známý zvuk a za okamžik projelo naše auto v Tomášových rukou pod branou. Nesmírně se nám ulevilo – navzdory energetické bídě jsme závod dokončili, umístili jsme se na šesté příčce.

Chápeme a vůbec se nedivíme, když někdo pokládá takový výsledek ve své absolutní hodnotě za průměrný až podprůměrný. Výkon Ondry a Tomáše si ale troufáme označit jako vynikající - stoprocentně dokázali využít potenciál našeho auta a polomrtvé ho po celou dobu závodu zvládli udržet na dráze - něco takového by zvládl jen málokdo.

Závěrečná technická kontrola potvrdila, že vítězem závodu Pilsen Hydrogen Cup se stali naši hostitelé, tým Hydra Racing Plzeň. Svou vzrůstající sílu už ukázali na březnové dvanáctihodinovce v Praze a zdá se, že o nich ještě uslyšíme. Špatně se nevedlo ani našim přátelům – tým RC Racing Hubálov obsadil druhé místo, Kysuckí Strojníci ze Slovenska získali místo třetí. Všem uvedeným týmům gratulujeme a těm, kterým se zatím moc nedaří, přejeme, aby se nevzdávali – dříve nebo později se úspěchy jistě dostaví.

Z Plzně jsme odjížděli se smíšenými pocity. I když jsme před závodem intenzivně trénovali a auto opravdu důkladně připravili, zklamala nás součástka, jejíž oprava (pokud je vůbec možná) přesahuje naše možnosti a schopnosti. Co se dá dělat, stane se, i to je život – jsme si ale jisti, že něco takového nás od dalšího působení na vodíkovém RC poli neodradí.

Na závěr bychom chtěli poděkovat Ing. Tomáši Baumrukovi ze Střední technické školy v Mostě. Pro náš závoďák vyrábí nebo vylepšuje důležité díly, čehož si nesmírně považujeme.

Závodu bychom se nemohli zúčastnit, kdyby se nám nedostalo podpory od Nadace ORLEN Unipetrol, dvou stomatologů a dalších dvou lidí, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Pomoci si vážíme, jsme za ni moc vděčni.

Velkou přízeň naší 44 projevuje naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov. Jsme opravdu rádi, děkujeme.

fotogalerie zde

Číst 213 krát

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA