neděle, 29 leden 2023 20:25

O pohár Sedlčan Doporučený

Napsal(a)
fotogalerie zde

V sobotu 21. ledna 2023 se v Sedlčanech uskutečnil již čtvrtý díl druhé sezóny šestidílného seriálu Hydrogen RC Challenge Cup, na kterém náš v současné době československý HC Verva Racing Team 44 samozřejmě nemohl chybět (jak je to s psaním spojovníku, zmiňuje předchozí článek).

Mezinárodní sestavu, která se zúčastnila závodu O pohár Sedlčan, tvořili společně s vedoucím týmu Mgr. Martinem Laxou Juraj Kocourek, Timotej Benjamin Kucák, Jakub Vrábel (všichni tři KIA Team), Otakar Klika a náš naprostý nováček Filip Brabec.

Původně s námi měla do Sedlčan odjet i Lenka Šustrová, ale v předvečer odjezdu ji skolil a vyřadil ji tak ze hry nějaký neviditelný neřád, a tak Filip, který se původně měl závodu zúčastnit jen jako pozorovatel, pracoval jako plnohodnotný člen v depu.

Do Sedlčan jsme odjeli v pátek 20. ledna odpoledne. Předpokládali jsme, že vzhledem k této době nebude cesta nic moc – předpokládali jsme správně. Zasekli jsme se na pražském okruhu, kde jsme asi půl hodiny stáli v koloně a popojížděli po centimetrech, ale dobrou náladu nám tohle poskakování nezkazilo.

Přibližně v půl šesté jsme v pořádku dorazili do areálu sedlčanského gymnázia a střední odborné školy ekonomické. Z auta jsme vyložili všechno potřebné a vyrazili směrem k tělocvičně.Hned u vchodu nás čekala hlavní organizátorka závodu RNDr. Drahomíra Grinová. Seznámila nás se všemi prostory, o kterých se dalo předpokládat, že je využijeme, a zavedla nás do tělocvičny, která by díky svým rozměrům mohla klidně sloužit jako sklad rozměrné bojové techniky nebo jako hangár schopný naráz pojmout několik business jetů.

Ihned po vstupu do již zmíněné tělocvičny jsme se přivítali s našimi hubálovskými a slovenskými přáteli, pozdravili se s ostatními týmy a jejich vedoucími, odložili v depu naši hi-tech přepravku, která vypadá úplně stejně jako prádelní koš, a rozprchli se po závodišti. Ota s Filipem pomáhali stavět dráhu, zatímco náš leader zapojoval zvukovou aparaturu a Bohuš Belák, vedoucí Kysuckých Strojníků, připravoval všechny náležitosti pro online stream.

V osm hodin večer bylo všechno hotovo a nic nebránilo otevření dráhy pro trénink. Jako první se na ní objevilo auto v našich týmových barvách. Díky poměrně přesné jízdě by si přihlížející mohli myslet, že ho řídí nějaký zkušený jezdec. Opak byl pravdou – jízdní vysílačku držel v rukou Filip Brabec, který měl možnost poprvé se projet po skutečné závodní dráze.

Asi tak po půlhodině tréninku škrtnul Filip o svodidla a auto se začalo chovat trochu divně – poněkud neobvyklá poloha levého předního kola signalizovala prasklé „céčko“ - součástku, která, stručně řečeno, drží osu kola ve správném úhlu. Filipova chyba to nebyla – ono céčko bylo vystaveno velkému namáhání v době, kdy se s autem závodilo. Během několika minut Filip pod Otovou supervizí namontoval do auta céčko nové a trénink mohl pokračovat.

Po chvilce se auto začalo chovat na dráze jako neřízená střela. Na pokyny vysílačky nereagovalo, jezdilo, kam samo chtělo. Příčina tkvěla v servosaveru (dílu chránícím motorek řízení před zničením), který se rozpadl na prvočinitele - něco takového jsme nikdy před tím neviděli. Vypadalo to, že trénink pro Filipa skončil, ale nakonec neskončil. Od plzeňského týmu Hydra Racing jsme dostali servosaver, který byl plně funkční, a náš benjamínek mohl trénovat dál.

Ani Ota Klika nezahálel. Důkladně se seznámil s dráhou obsahující rychlostní i technické prvky a notně si zajezdil s tréninkovým i závodním autem, které s sebou přivezl KIA Team tvořící slovenskou část naší sestavy. Na jízdní vlastnosti slovenského závoďáku si Ota musel nějakou dobu zvykat, ale nakonec mu auto padlo docela dobře do ruky, což bylo důležité pro samotný závod.

Přibližně půl hodiny před půlnocí trénink skončil, přiblížil se čas odejít do šaten představujících improvizované apartmány a uložit se ke spánku. Uložili jsme se ke všemu možnému, ale ke spánku určitě ne - s Hubálovskými v jedné místnosti se totiž jen tak usnout nedalo. Ani pohádka na dobrou noc o princi Jaroslavovi, kterému z pupíku vyrostl šroubek, nikoho neuspala. Nakonec vzal situaci pevně do rukou samotný Jenda Janíček. Na usnutí pustil autopohádku o řidiči, který vozil ředitele ve špinavém autě, a ta - na rozdíl od té první - zafungovala jako rajský plyn. Během chvilky jsme se všichni ocitli v říši snů a doteď nevíme, jak vlastně příběh skončil.

Druhý den ráno, v sobotu, jsme se všichni usadili ve svých depech a připravili auta i zdroje energie ke kontrole, všechny týmy prošly bez problémů. Těsně před půl desátou se v tělocvičně společně s Mgr. Lenkou Lichtenbergovou, zástupkyní ředitele školy, a RNDr. Drahomírou Grinovou, hlavní organizátorkou závodu, objevili starosta města Sedlčany Ing. Ivan Janeček a ředitel školy Mgr. Radomír Pecka. Oba pánové přivítali všechny přítomné, oběma zmíněným dámám poděkovali za organizaci celé akce (první svého druhu v Sedlčanech) a všem účastníkům popřáli mnoho štěstí.

Po slavnostním zahájení závodu se na dráze objevily hubálovská Škoda 110 Super sport a náš Ferat Vampire RSR. Předváděcí jízda obou vozů se u návštěvníků setkala s velkým ohlasem – poprvé v životě viděli unikátní prototyp škodovky – byť ve zmenšeném měřítku – v obou svých verzích.

Do startu zbývalo několik minut. Všechny týmy provedly poslední kontroly a za chvíli se jejich vozy začaly řadit na startovním roštu tentokrát v takovém pořadí, v jakém stála vedle sebe jednotlivá depa. Na nás vyšla předposlední 8. pozice, Kysuckí strojníci startovali z úplného konce roštu, tým RC Racing Hubálov zaujal pozici č. 7.

Na vteřinu přesně, v 10:00, závod odstartoval. Všechny vozy se rozjely pěkně ostře, na první místo se velmi brzy probojovali pražští Motol Speeders. Jméno našeho týmu svítilo na 4. řádku tabulky časomíry a zůstávalo tam i po hodině závodu. Pořadí jiných týmů se znatelně měnilo – Kysuckým Strojníkům se podařilo prodrat se z třetího místa na druhé, RC Racing Hubálov se probojoval ze sedmé příčky na šestou. Motol Speeders vytrvale okupovali místo první.

U řízení závodního speciálu nesoucího české i slovenské týmové insignie se střídali Jakub Vrábel, Timotej Kucák a Otakar Klika, zatímco Juraj Kocourek a Filip Brabec tvořili stálou osádku depa. I když Filip spadnul do víru závodů doslova po hlavě, plnil všechny zadané úkoly bezchybně. Po nabytí potřebných zkušeností by se z něho mohl stát opravdu dobrý člen našeho týmu.

Mimochodem: pro Otu bylo velmi zajímavé řídit auto, které měl možnost vidět o tři roky dříve na světovém finále Horizon Grand Prix v Praze. Tehdy s autem závodili Kysuckí Strojníci, jejichž depo sousedilo s naším, a nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že se s tímhle týmem a jeho vedoucím jednou spřátelíme.

V přibližně polovině závodu se pořadí dosti výrazně zamíchalo – Motol Speeders byli i nadále první, Kysuckí Strojníci druzí, ale my jsme se prokousali na místo třetí a jméno Hubálovských poskočilo na 5. příčku. Pěkné vyhlídky, ale do konce závodu zbývaly ještě dvě hodiny.

Závod O pohár Sedlčan však nebyl tak klidný jako předchozí brněnský ISŠA Hydrogen Cup. I když byla dráha přehledná a široká, poměrně často se bouralo do svodidel a srážky také nebyly ničím výjimečným. Nechyběla ani auta, která se po nezdařeném manévru převrátila na střechu, naše nevyjímaje – zkrátka výjevy jak ze seriálu Kobra 11.

Ani po třech hodinách se pořadí naší 44 i obou spřátelených týmů nezměnilo. Ne nadarmo se však říká, že spousta věcí se semele v poslední čtvrtině závodu, což se potvrdilo i zde, v Sedlčanech.Co se dělo u Kysuckých strojníků, nevíme. Dlouhý pobyt jejich auta v depu je připravil o spoustu času. Na servisním stolku skončilo i auto Hubálovských – po opravdu silném nárazu do svodidel jej s prasklým platem pod přední nápravou museli z dráhy odnést. Mechanik se nevzdával – karbonové plato, na kterém je celé auto postaveno, doslova sflikoval tavnou pistolí a za několik minut se jejich Škoda 130 RS ocitla opět na dráze, kde vydržela až do konce závodu.

Potíže se nevyhnuly ani nám – řízení přestalo fungovat tak, jak mělo. Levé přední kolo se chovalo dost podezřele a auto se proto nedalo ovládat. Než mechanik závadu objevil, utekla spousta drahocenného času, a když ji objevil, vybral si špatný způsob jejího odstranění – než aby prasklou spojovací tyč řízení vyměnil, rozhodl se ji opravovat. Zkrátka šel na králíka s kulometem a to se nám stalo osudným. Nevadí – je to jen závod, navíc pro slovenskou část naší sestavy třetí, a kluci teprve sbírají zkušenosti.

Smůla se nelepila na paty jen závodníkům, trochu se povrtala i ve vysílací technice. V poslední hodině – jak jinak – došlo k výpadku wi-fi signálu a online stream tak byl přerušen. Bohuš Belák se pěkně zapotil, ale po asi 15 minutách se mu podařilo vysílání obnovit a do éteru se tak dostaly i poslední minuty závodu.

Závod se pomalu chýlil ke konci. Bylo jasné, že s pořadím – oproti předchozím třem čtvrtinám závodu pěkně zamíchaným – už nikdo nic neuděláme. Zvukový signál oznámil konec závodu a v tom okamžiku časomíra ukázala, že zvítězili pražští Motol Speeders – tým, který pomalu, ale jistě začíná znovunabývat svou někdejší špičkovou pozici. Gratulujeme.

Náš tým obsadil 4. místo, Kysuckí Strojníci dojeli druzí a RC Racing Hubálov se umístil na 5. příčce. Zdánlivě průměrné výsledky mají pro nás větší význam, než by kdokoli předpokádal. Všechny tři týmy udržely své soutěžní vozy na dráze od začátku až do konce, což je to nejdůležitější.

Za zmínku stojí účast týmu Orlen Unipetrol Racing Team z Meziboří. Těsně před startem se s nimi rozloučila řídicí elektronika vodíkového článku jejich vozu - kouřovým signálem oznámila odchod do křemíkového nebe. Mezibořští se ale nevzdali – vyjeli na dráhu, i když věděli, že jejich auto nesoucí dva hydrostiky a nefunkční palivový článek závod nedokončí. Nedokončilo – ale i tak se jejich závoďák udržel ve hře téměř 3 hodiny - úctyhodný výkon.

Bez ohledu na umístění byl závod pro nás velmi poučný. Už samotný trénink nám připomněl, že musíme mít s sebou i náhradní díly, u kterých se nepředpokládá, že by mohly být během závodu potřeba. Členové slovenské části naší sestavy jistě poznali, že nejefektivnějším je odstranění závady nejjednodušším možným způsobem – všechny ostatní cesty mohou být kontraproduktivní. Konečně - chybami se člověk učí.

Jsme moc rádi, že slovenský KIA Team nás drží v seriálu, jak jen to jde. Jakubovy, Timotejovy i Jurajovy pomoci si nesmírně vážíme, patří jim slova uznání a díků.

Do Sedlčan bychom se ale nedostali, kdyby nás nepodpořila Nadace ORLEN Unipetrol, firma Inelsev, nejmenovaný stomatolog z Plzeňska a samozřejmě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka v Litvínově. Všem jmenovaným upřímně děkujeme a budeme se snažit, abychom veškerou podporu v budoucnu náležitě zúročili.

Za HC Verva Racing Team 44
Martin Laxa

fotogalerie zde
Číst 424 krát Naposledy změněno pondělí, 30 leden 2023 14:12

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA