středa, 25 říjen 2023 10:42

H2 Challenge Hubálov 13.–14. října 2023 Doporučený

Napsal(a)
V pátek 13. října 2023 se naše čtyřicet čtyřka vypravila do Hubálova na závod H2 Challenge, zahajovací díl již třetího ročníku seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Závodní sestavu tvořili Adéla Hrbková, Otakar Klika a Tomáš Vlček. Do Hubálova s námi jela také Lenka Šustrová - tentokrát nezávodila v našich, ale v mezibořských barvách. Kvůli výpadku jednoho ze svých členů nebyl ORLEN Unipetrol Racing Team téměř schopný závodit, a proto Lenka oblékla dres se startovním číslem 56 a Mezibořským pomohla zejména jako řidička.

Onoho pátečního odpoledne se k naší výpravě přidal ještě Jiří Kordanič, člen naší úplně první sestavy. Necestoval s námi jako závodník, ale jako technický komisař, kterého většina zúčastněných poznala už v červnu letošního roku u nás v Litvínově.

Do areálu hubálovského Středního odborného učiliště jsme dorazili kolem šesté hodiny večer. Pozdravili jsme se Hubálovskými a vůbec všemi, kteří přijeli před námi, a vcelku bez prodlévání jsme zamířili do tělocvičny, kde již bylo všechno připraveno pro nadcházející závod. Jako vždy jsme si nejdříve prohlédli dráhu. Hubálovští připravili moc pěkný okruh. Ten na nás zapůsobil převážně rychlostním dojmem, ale později se ukázalo, že to byl pouhý klam – na zdánlivě jednoduché trati se několik ošemetných míst vyžadujících poměrně velkou dávku řidičského umění přece jen našlo.Po prohlídce závodního okruhu jsme se usadili v depu. Trénovat jsme zatím ještě nemohli – museli jsme počkat na příjezd ostatních týmů, na brífink a samozřejmě na oficiální otevření dráhy. Čas, kterého jsme měli dost, jsme proto využili k přípravám našeho závoďáku na večerní trénink spojený s technickou přejímkou.

Krátce po tři čtvrtě na devět byly všechny týmy (až na jeden) na místě, nic tedy nebránilo v započetí brífinku. Závodníci se dozvěděli informace týkající se tréninku i samotného závodu, Jiří Kordanič všechny seznámil s průběhem technické přejímky a v závěru instruktážní půlhodinky Jenda Janíček, hlavní organizátor závodu H2 Challenge, oficiálně trénink zahájil a vozy mohly vyjet na trať.

Jirka si začal postupně volat zástupce jednotlivých týmů, aby předložili svá auta a zdroje energie určené pro závod k technické přejímce. Všechny soutěžní speciály, baterie i hydrostiky byly v pořádku, zbývalo zkontrolovat poslední tým, kterým byl Hydra Racing Plzeň. Zástupci týmu přišli, ruce měli plné závodních baterií i nádržek s vodíkem, jen auto chybělo. Až ve svém depu totiž Plzeňští zjistili, že mají všechno možné i nemožné, ale na závod přijeli bez závoďáku – ten tak trošku zapomněli u sebe doma. S notnou dávkou humoru se s technickým komisařem i organizátorem závodu domluvili, že auto bude ke kontrole přistaveno druhý den ráno. Podařilo se, plzeňský závoďák se do Hubálova dostal téměř ještě před svítáním.

Náš soutěžní speciál jezdil na dráze docela pěkně a dá se říct, že až na jednu výjimku bez problémů. Ota Klika škrtnul o svodidla tak nešťastně, že prasklo pravé rameno (asi ještě pozůstatek z Vegas) a bylo nutné ho vyměnit. Po několika minutách bylo vše v pořádku a mohli jsme trénovat dál. Mysleli jsme si, že to byla poslední oprava a nikoho z nás nenapadlo, jak hluboce jsme se mýlili.

Krátce po jedenácté hodině trénink skončil. Protože jsme stihli auto připravit na druhý den ještě v depu, odešli jsme do svých pokojů a uložili se ke spánku – no, jak kdo, ale to už by bylo z jiného soudku.

V sobotu ráno těsně před osmou hodinou se všichni sešli opět v tělocvičně. Na první pohled však nebylo jasné, jestli se v depech usadili skuteční závodníci, popeláři, nebo pracovníci někdejší společnosti Stavby silnic a železnic. Vysvětlení je jednoduché: pravidla letošního ročníku seriálu nařizují všem, kteří vstupují do dráhy, mít z bezpečnostních důvodů oblečenou reflexní vestu. Proto si ji v některých týmech vzali na sebe úplně všichni a to způsobilo onen zajímavý vzhled.

V osm hodin zahájil Jiří Kordanič poměrně přísnou technickou prohlídku závodních vozů, všechny včetně našeho byly v naprostém pořádku. Pět minut před devátou zazněl pokyn k seřazení aut na startovním roštu v pořadí přesně odpovídajícím umístění jednotlivých dep. Přesně v devět hodin se ozval klakson a čtyřhodinový závod začal. Od začátku řídil Otakar Klika, držel se na třetí příčce. Protože jezdil možná až moc opatrně, propadli jsme se po chvíli o dvě příčky níž. Pak ale sebral odvahu, zabral a za chvilku se naše jméno usadilo v časomíře na jejím čtvrtém řádku a vše vypadalo docela slibně. Tenhle stav ale nebyl setrvalý.

Za chvilku začalo pravé přední kolo podivně plandat a auto se stalo nepojízdným. Po lehkém nárazu do svodidel totiž prasklo pravé rameno přední nápravy. Depo si vědělo rady, a tak po několika minutách mohl náš závoďák opět na trať.

Ota jezdil něco málo přes hodinu, vystřídala jej Adéla. Protože je od přírody poněkud, mírně řečeno, horkokrevnějšího založení, jezdila pěkně ostře – v tabulce časomíry se naše jméno posunulo opět na čtvrtý řádek, na kterém setrvalo až do začátku druhé poloviny závodu.

Pak se stalo něco pro nás zcela nečekaného. Z auta se začaly linout podivné zvuky – na jízdních vlastnostech se bůhvíjak neprojevovaly, ale pro uši to nic moc příjemného nebylo. V depu se ukázalo, že původcem onoho téměř děsivého projevu je prasklý a tudíž uvolněný 3Dtištěný držák elektroniky, který drhnul o zadní kolo. Porucha nepříjemná, ale nikoli fatální, a tak jsme po rychlé opravě mohli závodit dál.

Mezitím převzal řízení do svých rukou Tomáš Vlček. Řídil moc hezky, jezdil svižně, vyrovnaně a klidně. Když už jsme si mysleli, že je všechno v pořádku, auto začalo doslova sténat a nedalo se v požadovaném směru pořádně udržet.

Nic naplat, oprava byla nutná. Dva uvolněné a ztracené šrouby způsobily rozpad klece držící osu zadní nápravy. Náhradní klec i šrouby ve svém inventáři máme, ale jako na potvoru zůstalo obojí doma - takže co teď. Adéla dostala spásný nápad rozpadající se součást podvozku zpevnit zdrhovacími páskami, jenomže ani ty jsme s sebou neměli. Vlastně měli, ale kvůli své nevhodné velikosti nepoužitelné.

Trn z paty nám vytrhl ORLEN Unipetrol Racing Team – fofrpásek (jak my říkáme zdrhovacím páskám) potřebné velikosti měli dostatek, a tak díky nim jsme klec doslova sflikovali, zadní nápravu upevnili a mohli pokračovat v krasojízdě. Tři průšvihy jsme měli za sebou a doufali jsme, že už máme pro tento závod vybráno.

Po příjezdu domů jsme zjistili, že rozpad klece zadní nápravy má na svědomí samotná ocelová zadní osa. Při kontrole jsme si nevšimli, že je lehce – téměř neviditelně - prohnutá (nejspíš další dozvuk Vegas). Kvůli vibracím způsobeným nepatrným průhybem osy se šrouby uvolnily a pak už šlo všechno ráz na ráz.

V poslední části závodu řídila Adéla. Dělala všechno pro to, aby auto, které se po poslední opravě chovalo při jízdě doslova rozpustile, dokázala udržet na dráze a dojet s ním do cíle. Podařilo se – závod jsme nakonec dokončili jako pátí.
Naši přátelé, tým RC RACING Hubálov, které jsme také po očku sledovali, v závodu H2 Challenge zvítězili – o několik kol předjeli spřátelené slovenské Kysucké Strojníky, kteří jsou opravdu silnými soupeři a které hned tak někdo neporazí. Nejen oběma zmíněným, ale i ostatním týmům přejeme, ať se jim v nadcházející seriálové sezóně daří.

Kdo si myslí, že jsme odjížděli domů kvůli našemu umístění otrávení, je na omylu. Jsme moc rádi, že jsme projeli cílovou páskou i přes docela významné komplikace, které nastaly během závodu. Stejně jako bezchybná jízda je totiž důležité udržet auto za jakýchkoli okolností pojízdné, což se nám povedlo.
Velikou radost máme ze závodu samotného. Hubálovští připravili moc pěknou dráhu, stream, o který se postaral Bohuš Belák z týmu Kysuckí Strojníci, fungoval bezvadně, časté technické kontroly během závodu prokázaly, že týmy mají schopnost udržet své soutěžní vozy po celou dobu v dobrém stavu, všichni dodržovali pravidla, a co je nejpodstatnější: závodilo se ve stylu fair play.

Zároveň jsme získali nové zkušenosti – víme, na co dalšího si musíme dát pozor, aby náš závoďák příště zůstal během závodu pohromadě a pokud možno intaktní.

Na závěr bychom chtěli poděkovat našim příznivcům, jejichž podpora nám umožnila přihlásit se do závodu H2 Challenge, potažmo vzato do třetího ročníku celého seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Jsou jimi Nadace ORLEN Unipetrol, firma INELSEV sro, tři dárci, kteří chtějí zůstat v anonymitě, a samozřejmě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka v Litvínově.

O výrobu důležitých součástek pro náš závodní speciál se postaral Ing. Tomáš Baumruk ze Střední technické školy v Mostě.
Všem výše uvedeným děkujeme, jejich pomoci si nesmírně vážíme a budeme se snažit ji co nejvíce zúročit.
 
Za HC Verva Racing Team 44
Martin Laxa

fotogalerie zde
Číst 272 krát Naposledy změněno pátek, 27 říjen 2023 08:27

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA